Termín 21. ročníku Podzimních toulek připadl opět na první říjnový víkend. Kdo mohl, vzal si ještě dovolenou na pátek, sraz máme u Benziny v Litoměřicích. Přejíždíme společně do Hlinné, která je výchozím místem pro dnešní vycházku. Je nás dvanáct, další tři účastníci mají svůj nabitý program - Jitka, Jitka ml. a Pepa, v průběhu dne se k nim připojí ještě Karel.

Pátek 3. října - na rozhlednu Varhošť

Počasí je příjemné, hlavně odpoledne, když se sluníčko prodralo mlhou. Z Hlinné míříme na vrch Hradiště a pak přes Lbín na Varhošť (639 m). Na vrcholu je pověstná rozhledna, odkud lze vidět zákruty Labe údajně až na osmi různých místech v krajině. První rozhledna tu byla postavena už někdy koncem 19. století, současná je třetí v pořadí. Nevím, jestli někdo počítal zákruty řeky, v oparu jich mnoho vidět nebylo. Zas tak moc nám to ale nevadilo, toulky jsou společensko-turistická událost, je pořád o čem povídat :-).

Odpoledne se po loukách vracíme do Hlinné k autům a přemísťujeme se do Opárna, kde budeme bydlet - jednak v penzionu Oráč, tam je i restaurace a salónek pro celou naši skupinu, větší část tuláků bude mít k dispozici blízký penzion Danopa. Ubytování ani jídlo není špatné, jen nás trochu děsí razantní paní majitelka - straší stornovacími poplatky, teprve v neděli ráno pak rozhodne celkem rozumně a za nepřítomné je účtuje v minimální výši. Na většinu tuláků působí dost nepříjemně i to, že hned při příjezdu, když ještě máme v rukou zavazadla a na zádech batohy, musíme nastoupit do fronty u výčepu a okamžitě zaplatit polopenzi, případně doplatky ubytování.

Sobota 4. října - královna Českého středohoří

Případně také "hromová" hora - Mileškova je s nadmořskou výškou téměř 837 m nejvyšší horou Českého středohoří, a tak se logicky stává cílem naší sobotní túry. Před odchodem, hned po snídani, podstupuje dobrovolně všech 25 tuláků pokus o pořízení hromadné fotografie, jako ostatně každý rok. Nejprve se tradičně pohádáme, kde budeme stát, jaké bude pozadí a odkud se bude fotit, pak čekáme minimálně dvacet minut na opozdilce (na fotce nikdo nesmí chybět!). Když už jsme konečně všichni, ti nejmenší se již tradičně postaví dozadu, asi aby je nebylo vidět, a když už je celá skupina patřičně uspořádána, Luboš nastaví samospoušť a rychle utíká do davu, vyděsí tak Rica a ten pak na fotce chybí. Následně všichni chtějí ještě hromadnou fotku na svůj fotoaparát, většina tudíž opouští pozice - zkrátka nastává obvyklý chaos, načež "horský vůdce" nevybíravým způsobem akci "focení" ukončuje a raději se vydáváme na trasu.

Opárenským údolím míříme podle Milešovského potoka do Velemína a odtud po modré na Milešovku. Lesem po kamenitých pěšinách to pěkně stoupá. Jen nám trochu chybí sluníčko, ukáže se až odpoledne. Na vrcholu se občerstvíme, rozhlednu jen okoukneme a vyfotíme si ji, je pořád dost mlhavo, stejně bychom nic neviděli. Scházíme do Milešova a po červené a modré míříme na vrch Ostrý se zajímavými skalními útvary a pěknými výhledy. Následují obce Březno a Bílinka. Na rozcestí pod Lovošem předpokládáme, že se oddělí malá skupinka a cestu si zkrátí po silnici k penzionu. Skutečnost je ale jiná, jen osm vytrvalců míří k poslednímu výstupu, většina tuláků do Opárna. Ani já nemusím být za každou cenu na každém kopci, před večeří stíhám v pohodě sprchu, s Janou, Mílou a Pepou ještě kafe v restauraci a chvíli dokonce relax na pohovce s časopisem. "Lovošáci" jsou k večeru odměněni slunečným počasím a výhledy z vrcholu na Lovosice a okolní vrcholy Českého Středohoří.

U penzionu je při našem příchodu živo, v obci a okolí probíhá cyklistický závod a tady mají "štáb". Právě se vyhlašují výsledky, na kafe moc klidu nemáme :-). Navíc večer je "náš" salónek obsazený, jeden z organizátorů tu oslavuje kulatiny. Večeříme v restauraci, pak chvíli povídáme a popíjíme, ale před desátou hodinou najednou s Karlem a Janou zjišťujeme, že jsme zůstali sami. Ostatní šli asi do postele :-). Koukat tu na sebe nebudeme, jdeme taky nahoru, ale spát se nedá. Zdola slyším kytaru a zpěv, následující ráno se mi svěří Míla, že zvažovala připojit se ke zpívajícím, iritovalo ji, že neznají slova písniček a zpívají dokola jen refrény. Po půlnoci už jen klasický kravál a bouchání židlemi o dlažbu, snad se rozcházeli, pak už v pohodě spíme až do rána :-).

Neděle 5. října - Kokořínský důl

Ráno se zapakujeme a přesouváme se na Kokořínsko. Navštívíme hrad Kokořín, vystoupáme na věž a zase toho mnoho nevidíme, dnes už ani sluníčko nebude svítit. A pak dvě kratší procházky - od Pokliček k Obří hlavě a žábě a zpět po cyklotrase Náckovou roklí. V lese je příjemná pohoda.

Pak se přesouváme k hospodě U Grobíána… A to jsme neměli dělat :-). Na poslední krátkou vycházku už jdeme jen v pěti - po žluté stoupáme po schodech vytesaných ve skále na Hradsko a podobnou pěšinou zpět. Ostatní skončili samozřejmě v hospodě. Z vyhlídky nad ní pak vidíme odjíždět poslední opozdilce - všechny čtyři "Dolky" a Elišku. Té jsme zapomněli popřát k jejímu dnešnímu svátku! I my se U Grobiána dobře najíme (žádný "grobián" tam tedy nebyl :-)) a frčíme domů. Podzimní toulky 2014 skončily, můžeme přemýšlet o těch příštích!

21. ročník podzimních toulek se konal ve dnech 3. - 5. října 2014 Celkem 25 tuláků, Bada úspěšně nahradil Rico

Fotogalerie: PT 2004 - sobota
Fotogalerie: PT 2014 - pátek
Fotogalerie: PT 2004 neděle
Fotogalerie: Fotky Luboše D.
Fotogalerie: PT 2014 - autosekce