V polovině týdne vyhlásil Bohouš pohotovost a v sobotu jsme skutečně vyrazili. V Doudlebách jsme nasedli před osmou hodinou do vlaku a v poledne (po čtyřech přestupech) vystoupili na nádraží v Javorníku ve Slezsku. Odtud už jen pár kilometrů objednaným mikrobusem do Bílé Vody, kterou Bohouš zvolil jako výchozí místo třídenního putování, a můžeme vyrazit!

Ještě krátká prohlídka obce - je tu především zajímavý kostel Navštívení Panny Marie s klášterem a od počátku 50. let psychiatrická léčebna (původně zámek), zaměřená na protialkoholní léčbu, v současnosti se tu léčí i drogové závislosti. Pak už stoupáme po červené směrem na Borůvkovou horu (899 m n. m.). Když jsme tu byli při podzimních toulkách v r. 2004, byl vrchol hory pustý, zatímco dnes tu stojí rozhledna, je možné se občerstvit nebo skrýt před nepohodou.

S vyšší nadmořskou výškou se ochlazuje, fouká studený vítr - čelenky nebo čepice, rukavice i kapuce - všechno se hodí. Vystoupáme na rozhlednu, shlédneme okolní hory (viditelnost by mohla být lepší :-)) a sestupujeme k dnešnímu cíli - tím je Travná. Z bývalé obce tu zbylo jen pár roztroušených domů. Čekají nás teplé pokoje a k večeři výborný guláš. Skvělá je i snídaně, kromě běžné nabídky - šunka, sýr, džem a pečivo ještě výborné pomazánky, teplé tousty, upečené koláče a koblihy, domácí ovčí sýr… Snídani doplní ještě majitel vyprávěním o místních zajímavostech a historii. Ani se nám nechce vstávat od stolu, ale čeká nás dnes pořádná túra - za světla bychom rádi došli do Velkého Vrbna, kde strávíme druhou noc. A jak to dopadne? Nepodaří se nám to :-). Do cíle sice dorazíme, ale až o půl sedmé, a to už je pořádná tma.

Nedělní túra je dlouhá, ale nádherná. Ráno opouštíme Travnou, ještě se zastavíme u místního kostela Neposkvrněného Početí P. Marie a už stoupáme ojíněnými loukami přes Zálesí vzhůru k prvnímu vrchu, kterým je Koníček s nadmořskou výškou 850 m n. m. Leží na hranici s Polskem, přímo po hranici dnes povede velká část trasy. A je to jako na houpačce - střídavě stoupáme a klesáme - Černý a Hraniční vrch, projdeme těsně pod vrcholem Borůvkového vrchu a Špičáku, následuje Břidličný vrch a Sedlo Peklo, Kovadlina (988 m) a Karkulka. Teprve těsně před pátou odpoledne jsme na nejvyšší hoře Smrk (1125 m). Tady nás opouštějí tři kamarádi z naší dvanáctičlenné skupiny, kteří už v pondělí musí do práce, my ostatní pokračujeme pořád po čáře.

Už se stmívá, když konečně odbočíme k chatě Paprsek, pak po žluté a po sjezdovce sejdeme do Velkého Vrbna a po krátkém pátrání jsme u chaty Olšanka. Čeká nás studený pokojík v chatce, nevytopená jídelna, ale horká sprcha a dobrá večeře nás zachrání. Ještě chvíli posedíme u piva a jdeme relaxovat po náročném dni. Neděle byla slunečná, teplejší než včerejšek, trasa vedla po příjemných pěšinách smíšeným porostem v podzimních barvách - prostě fantazie :-)!

Pondělní trasa - zbývá nám dojít z Velkého Vrbna do Starého Města k vlaku. Nabízí se nádherná trasa - vystoupat k chatě Paprsek a ještě dál a výš, ale… Bohouš míní, České dráhy mění. Zatímco ještě v roce 2005 při přechodu Jeseníků to nebyl problém, teď nám optimální spoj odjíždí už po 13. hod. A tak je poslední trasa nejkratší, ale i tak krásná - z Velkého Vrbna stoupáme pod chatu Paprsek, pak na vrch Větrov (919 m) a pak už jen z kopce po loukách přes Starý Kopec ke Starému Městu, kocháme se výhledy na Rychlebské hory a Jeseníky, Králický Sněžník, odpočíváme v trávě a užíváme si teplý a slunečný podzimní den. Ve Starém Městě stíháme v pohodě oběd a pak už jen cesta domů vlakem - zase čtyři přestupy a jedna výluka :-)).

Pro zajímavost je v mapce zakreslená nedělní túra a pro srovnání i trasa z prvního dne podzimních toulek v r. 2004. Podle plánovače je u obou túr stejné převýšení, ta letošní byla asi o šest km delší. A ještě odkaz na fotky na Bohoušových stránkách a další galerie.

S Bohoušem jsme zatím absolvovali dva přechody - Jeseníky (2005) a Krkonoše (2009 - jen Karel). Co dodat? Už teď se těšíme na příští podzim - možná se zase vydáme na další přechod - třeba Kralického Sněžníku.



Fotogalerie: Rychlebské hory