Křivoklátsko + Praha jih - tímto názvem vymezil Bohouš oblast, která se stala cílem našeho poznávání poslední dubnový a první tři květnově dny. Pro mě je název Berounka dostatečně výstižný, u Berounky (v Roztokách u Křivoklátu) jsme tři noci spali, řeka nás provázela na většině tras, denně jsme se k ní vraceli. A bylo tam krásně, dokonce i počasí bylo podstatně příznivější, než vyhrožovali rosničkáři.

Křivoklát, Lány a pořádný krpál na závěr aneb Jak jsem málem dojezdila

Sotva se ubytujeme v Penzionu Ludmila a sundáme kola z vleku, vydáváme se přes most na levý břeh Berounky do Křivoklátu. K hradu ani nezajíždíme, necháme si ho na druhý den, a míříme dál - k Městečku. Jedeme podle vody, ale není to Berounka, koryto je užší - podle mapy Rakovnický a později Požárský potok. Cyklotrasa vede po šotolině a polňačkách, značení nic moc, často zastavujeme a koukáme do map.

Na jedné takové zastávce už ani neslézáme z kola, koukám na tablet, Karel do mapy, jenže se pak rozhodne další trasu zkonzultovat a opustí mě i tandem, ten se za chvíli zvrtne a kácí se k zemi. Samozřejmě i se mnou, přece jen je těžší než normální kolo. Rozplácnu se jak široká, tak dlouhá, naštěstí jen na trávu, tablet letí kus ode mě. Zdá se, že jsem dopadla celkem šikovně, ale co to? Nemůžu nějak dýchat, řidítka mě bodla do žeber. Někdo mě sbírá - vydechni si, odpočni si - ne, ne, to je dobrý, jedeme dál. Rozdýchala jsem to, ale žebra bolí, občas se neubráním "heknutí", v noci pak nevím, jak ležet, každé otočení cítím. Na tandemu to ale jde, takže zvládám zbytek cesty i další tři dny.

Později odpoledne nás trasa ještě zavede k Novému Strašecí, centrum vynecháváme, míříme k podrobnějšímu průzkumu Lán. Hřbitov, zámek a útulná hospůdka, dál pokračujeme nejkratší cestou do Zbečna - pohodová a ne příliš frekventovaná silnice. U řeky nastává dilema - naložit kola do autobusu? Vydat se do Roztok kratší cestou přes Křivoklát? Rozhoduje to Karel (tentokrát asi i za Bohouše :-)), závěr cesty projedeme dle itineráře, stoupání je docela drsné, zato sjezd do Roztok stojí za to!

Studený máj - Krakovec, Rakovník a Křivoklát

Pátek je nejstudenější ze všech čtyř dnů, dopoledne chvíli mrholí, ale jen drobně, nestojí to ani za řeč. A kolem poledne prý dokonce prší, to už ale sedíme v Rakovníku u Černého orla, dobře nám místní poradili :-). Ale popořádku - tandem ráno nakládáme, stejně jako většina ostatních, necháme se dovézt do obce Slabce, abychom si ušetřili stoupání. Zastavujeme se na zajímavém hradě Krakovec. Další úsek si trochu zkrátíme, Olda našel v mapě cyklotrasu podél Rakovnického potoka. A je to dobrý nápad, po šotolině a lučních cestách, občas asfalt, trasa je velmi příjemná a dovede nás až do Rakovníka. Tady obejdeme centrum, fotíme historické stavby a pak zapadneme do hospůdky, Jana, Olda i Karel si dají ryby, já boršč, samozřejmě si s Janou dopřejeme kávičku :-) a něco malého k ní. I dál sledujeme Rakovnický potok, krásná trasa nás vede až do Městečka a k soutoku s Berounkou pod hradem Křivoklát. Svěží jarní zeleň, rozkvetlé keře a stromy, vodní hladina, zpěv ptáků… Dopoledne docela kosa, odpoledne je už teplejší.

A konečně Křivoklát - Rakovnický potok se vlévá do Berounky, my míříme na hrad. Sice tu dnes už nepotkáme anglicky mluvící herce v kostýmech, včera tu prý natáčeli historický seriál, vystoupáme ale na věž s výhledy a projdeme nádvoří, nahlédneme do zajímavého krámku ve věži. A pod hradem jsou hospůdky, domů to máme už jen kousek, do jedné na chvíli zapadneme.

Na tandemu do hlavního města?

Na sobotu naplánoval Bohouš úžasnou trasu - podél Berounky až k soutoku s Vltavou, Prokopským údolím zase na okraj Prahy a zpět do Roztok. Má jen jednu nevýhodu - je trochu dlouhá. Protože Prahu a Vltavu vynechat nechceme, řešíme to zase přiblížením autobusem, i tak se ještě dost našlapeme. Vystupujeme v Nižboru a už frčíme podle řeky - dnes je krásný slunečný den, cesta pohodová, i když my si samozřejmě proti plánu nějaký kopec přidáme. Kufrujeme totiž v Karlštejně - málo koukáme do mapy a na itinerář, víc po okolních krásách. A je na co koukat - řeka, skály, v Srbsku nás zlákala hospoda. Z Berouna rychle prcháme, jsou tu totiž mraky aut a davy lidí, všichni míří na Hrnčířské trhy. A Karlštejn - přiblížíme se k hradu, na průzkum ale není čas, spěcháme dál. Na "pražskou" část trasy máme totiž domluvený kvalifikovaný doprovod - Marcelu a Zdeňka. Pěkný den je vylákal brzo z domu, a tak jsou na místě setkání pod dálničním mostem asi kilometr před soutokem moc brzo, jedou nám tudíž naproti dál a čekají na nás u lávky v Dobřichovicích.

A pak už společně a s výkladem míříme k soutoku s Vltavou. Následuje úsek podle Vltavy k Barrandovskému mostu a dál k Prokopskému údolí. Zastavíme se na chvíli v místní občerstvovně, rozloučíme se s naším pražským doprovodem a stoupáme romantickým údolím - nejprve po širší asfaltce, posléze po kamenitých stezkách, až se ocitneme na okraji Prahy. Blíží se čas odjezdu autobusu z Chrášťan, nezbývá, než tam rychle zamířit. V pohodě bychom ještě nějaké kilometry ujeli, do Roztok je to ale daleko. Cesta autobusem moc příjemná není - objížďka, úzké silničky kroutící se v kopcích a v Unhošti na autobusáku menší nehoda - při couvání vlek ohnul značku. Chlapi musí naložený vlek odpojit a značku narovnat, po našem odjezdu je značka rovnější, než před nehodou :-). A pak ještě problém - otočí se autobus s vlekem v Karlštejně (jedeme tam pro pěšáky)? Po delším manévrování se to podařilo. K večeři přijíždíme pozdě, bez sprchy spěcháme hned do jídelny. A jídlo je i dnes výborné. Ty odolnější čeká pěkný večer při skleničce a s kytarou, já si jdu brzo lehnout :-).

Proti proudu Berounky

V neděli se nám nechce nakládat, odpoledne nás to stejně nemine, a tak se vydáváme na trasu od penzionu. Opět přejíždíme most na levý břeh řeky a proti proudu sledujeme její tok. Je to trochu kopcovitá, ale krásná cesta - zase jen řeka, zeleň, skály porostlé žlutě kvetoucí tařicí a my tři - tandem a Jana. Zajíždíme do kempu ve Višňové (Karlovy vzpomínky) a zastavujeme se v hospodě U rozvědčíka, známé z děl Oty Pavla. Je za dvě minuty deset, v deset otvírají! Když hospodská odpovídá kladně na moji otázku ohledně presa, není co řešit, sedáme si na zahrádku a těšíme se na kafe. Já už si ho v poklidu piju a Jana pořád čeká a čeká… Rozbil se presovač! No uznejte, že to je malér :-). Nabízím jí svoje a když odcházíme, hospodská vítězoslavně kávu přináší. A dokonce zdarma! Asi za ty nervy :-).

Trasa se dál pěkně houpe, zastavujeme se ve Skryjích u památníku Joachima Barranda, za obcí je nádherné vyhlídkové místo, dál stoupáme lesem a pak sjíždíme k obci Broumy. Hned na počátku vsi se s námi dal do řeči kolemjdoucí domorodec a láká nás na místní pivo - Broumský Matuška, odpoledne ho budou točit na hřišti :-). To my už ale musíme být v Roztokách. Na další trase opět uplatníme zkratku oproti velkorysému Bohoušovu plánu, míříme do Karlovy Vsi a přes Branov hodně příkrým sjezdem přijíždíme naposledy do Roztok. Zapakovat, sníst opožděný oběd, naložit kola a jedeme domů. Další pestrý, náročný a skvěle připravený výlet s Bohoušem končí. I tentokrát to bylo dost dobrý :-)!!

Fotky na Bohoušových stránkách

Fotogalerie: Janiny fotky
Fotogalerie: Berounka