Zápisník

Máme to doma dobře rozdělené - jak se objeví sníh, Karel nevynechá jedinou příležitost, aby si užíval na běžkách. A já? Většinou sedím doma, stahuju pak fotky, pokud něco nafotí, ukládám je na rajče a pokouším se z jeho kusých informací vytvořit alespoň krátký článek. A je to tak i letos - už v prosinci se několikrát vydal sám nebo s dalšími nadšenci na hřeben Orlických hor, od ledna pak občas i kousek dál. V okolí našeho domova tuto zimu příliš vhodné podmínky nejsou, i když napadl sníh, bylo ho málo.

Silvestrovský šmajd už po jedenácté - tentokrát menší okruh z Lanšperka. Termín jsme stanovili den před Silvestrem, tj. 30. prosince. Počasí mezi svátky nic moc, oteplilo se, obáváme se trochu deště. Cestou na místo setkání u čerpací stanice v Ústí nad Orlicí skutečně prší, je pár stupňů nad nulou, zbytky sněhu postupně mizí...

A už je to tu zas - podzim a s ním tradiční Podzimní toulky. Už 28. ročník! Po 22 letech se vracíme do Lužických hor. Vzpomínáte? Píše se rok 1999, ubytovali jsme se v Jiřetíně pod Jedlovou, velmi silná účast, nezapomenutelná atmosféra večerních posezení a věčně živá hláška - když vím, že mám podat výkon, tak večer nepiju! Je pravda, že po těch letech už se tím řídíme snad všichni :-).  

Tuto akci naplánovali Tomáš s Karlem možná na Slovensku, když míříli na výstup na Gerlach, možná jen při náhodném povídání přes plot. Mně to jako úplně nejšťastnější nápad nepřipadalo - jet s lidmi o generaci mladšími, kteří navíc mají elektrokola, a ještě někam do kopců? Ale od poslední cykloakce už uplynulo čtrnáct dní, přece nebudu sedět doma. Přesvědčila mě i slibná přepdověď počasí na neděli 26. září, jedeme!

Poslední setkání naší "dlouhoveské party" ze sedmdesátých let minulého století (nezní to trochu morbidně?) se uskutečnilo zkraje listopadu 2019. V loňském roce se kvůli viru nedalo organizovat téměř nic, a tak jsme se letos pro jistotu rozhodli svolat už celkem oblíbené setkání dřív, koncem léta. Kdyby náhodou... 

Další, už tradiční akce s cyklopartou. Téměř tradicí se ale stává i to, že Slezskou magistrálu, kterou jsme plánovali už na loňský květen, jsme odložili i letos, a to především kvůli jarnímu termínu a "pandemickým" opatřením. A tak i tentokrát podnikáme náhradní akci, a to v podobném termínu jako loňské Železné hory. A i tentokrát máme kliku na velmi příjemné, téměř letní počasí. O víkendu měly přijít přeháňky, nepřišlo nic, jen v sobotu bylo trochu pod mrakem. A kam jsme tedy vyrazili?

Gerlachovský štít, zvaný též Gerlach, je se svoji nadmořskou výškou 2654 m nejvyšší horou Vysokých Tater i Slovenska, do roku 1992 byl nejvyšším vrcholem Československa, je dokonce i nejvyšší horou celých Karpat.

Ty prázdniny nějak rychle utekly, už téměř končí! Podnikli jsme vůbec něco zajímavého? Na tandemu vlastně jeden dvoudenní výlet o červencových svátcích a pak skvělý týdenní výjezd do Lužických hor. Malý pěší vejšlap v Orlických horách a dva půldenní cyklovýlety ani nepočítám... a to je vlastně skoro všechno! Karel je na tom jen o trochu líp - v půlce srpna ještě tradiční Turzovka - dálková cyklojízda jen pro otrlé, zkraje září ho možná čeká ještě jedna zajímavá akce (nezakřiknout, bude hodně závislá na počasí). A co já? To mám pořád sedět sama doma?!?

Letos nastal den "T" v sobotu 14. srpna. Účastníci dálkové jízdy na kolech míří do Turzovky i tentokrát na hody. A je jich šest! Ze Slovenska přijeli vlakem s koly v pátek navečer Andrej, Tibor (jména známá už z loňska) a Luboš. Na trasu se vydávají kolem třetí hodiny ranní, z Rychnova společně s Jožou, postupně se k nim připojí ještě Karel a Luboš D. Zvolili tradiční (původní) trasu přes Zábřeh, Šternberk, Moravský Beroun, Budišov nad Budišovkou, Odry, Nový Jičín, Frýdlant nad Ostravicí, z Ostravice výživné stoupání kolem přehrady Šance až k hraničnímu přechodu na Konečné a konečně závěrečný sjezd přes Klokočov do Turzovky. Celkem asi 270 km.

Jiráskova cesta je turistická trasa, dnes dlouhá zhruba 170 km. Vede z Broumova přes Hronov, Náchod, údolím řeky Metuje, po hřebeni Orlických hor a přes Suchý vrch a Jablonné n. Orl. až do Litomyšle, v terénu je označená červeným turistickým značením. Horský úsek byl turistům k dispozici už koncem 19. století. Jménem Aloise Jiráska byla trasa pojmenována právě před sto lety, v roce 1921. Tenkrát to byla velká sláva, zpívaly pěvecké sbory – i rychnovský, řečnilo se, byl u toho samozřejmě i samotný Alois Jirásek, tehdy už sedmdesátiletý. Citace z wikipedie:

Vícedenní výlety na tandemu se letos moc nedaří. Je nezbytně nutné prozkoumat, jako každoročně, oblast vybranou na Podzimní toulky. Na jaře to nevyšlo, nezbývá, než vyrazit v létě. Máme samozřejmě obavy z hodně teplého počasí, letos navíc ještě z dešťů a bouřek. Nakonec se ale daří vybrat téměř dokonalý týden v druhé půlce července - nezmokli jsme a až na pondělí, když se vracíme domů a je dost vedro, byla docela chladná rána a přes den příjemné letní počasí. Zkrátka jsme zase měli štěstí!

Červencové svátky lákají k nějaké větší akci. Vlaďka už snad počátkem června projevila zájem o nějaký cyklovýlet - to se musí podporovat! Koukáme na počasí, dolaďujeme detaily ohledně termínu a v pondělí ráno na svátek Mistra Jana Husa se vydáváme na cestu. Karel "oprášil" náš výlet z roku 2015: Dvoudenní jarní...,  to by se mohlo oběma líbit. Vlak nám už ale tandem do Zábřehu nedopraví, start proto stanovíme v Letohradě. Cestou na nádraží do Doudleb ještě musí Karel pustit na Rovni u Honzy slepice a nakrmit kočky (domácí jsou taky na výletě) a cykloakce může vypuknout. 

Už dvacátý první rok na tandemu! Menší tréninky začínáme v únoru, počasí střídavě přeje běžkám, střídavě spíš jízdě na kole. Jsou to jen krátké vyjížďky - dvacet, třicet km jen tak "kolem komína". Březen je dost chladný, navíc vládní omezení ani nedovoluje "sportovat" mimo hranice katastru, a tak chodíme převážně pěšky. Těšíme se na duben - to už určitě bude jaro. Chyba - zima se letos nechce vzdát, podnikáme jen odpolední vyjížďky. Hospoody zavřené, není kde se ohřát... trasy jsou podobné jako loni - viz foto.

Prosinec žádný sníh nepřinesl, až leden pořádnou nadílku. Pod prašánkem ale nebyl žádný podklad, přesto Karel podmínky využívá k menším výpravám na běžkách v nejbližším okolí a sáňkování s dětmi. Těm se sníh líbí, i malé Anežce. Zato únor se předvedl - v neděli 7. podníkáme jeden z řady pěších vejšlapů s Vlaďkou, tentokrát se připojí i oba chlapi. Podaří se průzkum méně známé trasy na Hradisko, po umrzlých polích pak scházíme od Končin do vsi. Většinou jdeme po slabé sněhové pokrývce, to se ale do druhého dne má změnit.

Konání desátého ročníku je vážně ohroženo. Právě od neděle 27. prosince, na kterou jsme naplánovali letošní šmajd, se opět zpřísňují opatření - venku můžou společně být maximálně dvě osoby. No tedy - kolik nás bylo na šmajdu loni? Dvacet! A tak se doma trochu dohadujeme - bude se akce konat? Nebo ji zrušíme? Karel samozřejmě o zrušení nechce ani slyšet, situaci nakonec řeší opatrnost pozvaných účastníků.