Zápisník

Klepý (Klepáč, Trojmorski wierch) je hora s nadmořskou výškou 1143 m v masivu Králického Sněžníku. Naposledy jsme na ni s Karlem byli v roce 2013, shodou okolností také právě 17. listopadu - viz článek - Za inverzí... . Tenkrát byla neděle, na menším parkovišti nad Horní Lipkou (Pod Klepáčem) jsme parkovali sami, i když bylo velmi příjemné počasí. Dnešní předpověď? Oblačno, místy občas sluníčko, výjimečně přeháňky... Proto jsme ani nečekali velký zájem turistů, parkoviště je ale překvapivě úplně plné. Našli jsme ještě místečko na zaparkování, není to sice zrovna ideální, jinou možnost už ale nemáme, pokud se nechceme vrátit domů.

Ve středu 11. listopadu je svátek sv. Martina. Že bychom si upekli husu? A co takhle martinské rohlíky nebo ještě lépe koupit někde svatomartinské víno? Ne, ne - právě dnešek se jeví jako vhodný den vyrazit konečně někam za inverzí. Občas mě ohromí krásné fotky inverze na facebooku nebo na rajčeti - třeba z Krkonoš, to by byl zážitek! Rozhodujeme se teprve v 8 hodina ráno - dle panoramy se jako nejvhodnější jeví Jeseníky - na Pradědu je slunečno! Na to, abychom vyrazili do Jeseníků, je podle mě už dost dlouho, zvlášť, když jsou v listopadu hodně krátké dny, ale riskneme to a... světe div se - sluníčko tam na nás počká :-). 

Už to skoro vypadalo, že na podzim zůstane tandem opuštěný v garáži, že ani  nikam nevyrazíme. Počasí, virová situace... Když bylo trochu slušně, podnikli jsme pěší vejšlap, počátkem října čtyřdenní toulky... Teprve v neděli 18. října jsme se jeli odpoledne na chvíli projet a dál sledujeme počasí, třeba se ještě nějaký výlet podaří!

Letošní toulky jsme naplánovali do oblasti Beskyd, která je pro nás možná méně známá. Na Lysé hoře a v jejím okolí jsme se toulali už dvakrát, tentokrát se vydáme až k hranici s Polskem, do Slezských Beskyd. A protože je to daleko, tak hned na čtyři dny. Letos není úplně jednoduché něco organizovat, nakonec jsme ale se stanoveným termínem snad měli štěstí, v neděli 4. října jsme se vrátili domů a od pondělka se opět začínají postupně zpřísňovat protivirová opatření. 

Naši každoroční cykloakci s partou jsme plánovali už na dny kolem druhého květnového svátku, jenže letos na jaře bylo všechno úplně jinak... Měli jsme vytipovanou i zajímavou lokalitu, snad se tam vydáme příští jaro :-). Ale výlet s partou nevzdáváme, navrhujeme zářijový termín a jiný cíl - Železné hory - koncem léta už budou mít všichni natrénováno, můžeme proto vyrazit do kopečků :-).  

Desátý ročník Turzovky měl být poslední. Ale na jaře letošního roku už se zase o ní mluví! Karel občas kouká do mapy a světe, div se - oprašuje Jožův návrh trasy z prvního ročníku - prosazoval tenkrát cestu přes Olomouc :-). Podle plánovače vychází dokonce o něco kratší s menším převýšením. 

Pro letošní toulky jsme vybrali zajímavou oblast na severní Moravě nebo vlastně spíš ve Slezsku. Ani jsem nevěděla, jak tento článek nazvat - Těšínské Slezsko? To asi úplně neodpovídá. Slezské Beskydy? My ale navštívíme i ty Moravskoslezské... Každopádně je to ale krásný kraj, který určitě stojí za prozkoumání. My sem kdysi nakoukli, tehdy sem ještě vlak dopravil náš tandem :-), viz článek Těšínské Slezsko

Taky by se tento výlet mohl jmenovat Vysočinou, Vysočinou nebo třeba Za blanickými rytíři... Prostě jsme jako obvykle museli trasu přizpůsobit našim možnostem, respektive možnostem přepravy tandemu. Navíc i současné situaci v koronavirové nákaze. Původně jsme totiž zamýšleli projet se po cyklotrase podél řeky Jihlavy, jenže právě tam se dle médií už delší čas nákaza vyskytuje. A tak jsme urychleně vymysleli náhradní řešení - z původní trasy zbyla jen návštěva Blaníku. Pojedeme vlakem do Poděbrad, po Labské se svezeme do Kolína, zamíříme k Sázavě a přespíme třeba ve Vlašimi. Další den nás plánování dovedlo do Světlé nad Sázavou, odtud zamíříme k Železným horám, někde tam přespíme třetí noc a pojedeme už domů.

Čtyřdenní akci se dvěma nejstaršími vnuky jsme naplánovali hned na počátek prázdnin. Souhlasili tentokrát s výletem na kolech. Při vymýšlení trasy jsme jako úvod zvolili atraktivní a velmi příjemnou cyklostezku podél Labe - z Hradce Králové proti proudu řeky. A další postup už se nabízel sám: projet trochu i oblasti horního toku řeky a navštívit její pramen. A kde budeme spát? První a třetí nocleh někde poblíž Dvora Králové, druhý nejlépe přímo v Krkonoších, na plánované trase. Nakonec volíme ve Dvoře nejlepší variantu (jako už několikrát), neteř Irena nabízí nocleh u ní doma - prý nás ráda uvidí :-). A na horách? Ve hře je dokonce Labská bouda, nakonec ale najdeme o trochu levnější ubytování v Dolních Mísečkách.

I léto začíná ježděním jen v nejbližším okolí, kdypak se konečně odpoutáme a vyrazíme kousek dál? Zatím ale nepřeje počasí. Vlastně měl tento první letní víkend původně vypadat úplně jinak. Plánovali jsme jej strávit s cyklopartou v okolí řek Moravská Sázava a Březná s noclehem v Acrobat Parku ve Štítech. Plán to byl pěkny, ale... Ve čtvrtek postihl naše nejbližší okolí vytrvalý liják a velká voda, postiženy jsou hlavně Tutleky, Kostelec, ale i náš Jahodovský potok někde vystoupil z koryta, voda z polí vytvořila laguny a zaplavila sklepy... Pršet má dle předpovědi i o vikendu. Vyčkáváme do poslední chvíle, v pátek ale akci rušíme. Vyrazíme na kolo alespoň v neděli? Všichni jsou pro, pak postupně odpadají, i když výlet maximálně zkrátíme jen na malou odpolední vyjížďku. Jak jinak - jedeme zase sami :-). 

Na neděli 24. května jsme naplánovali vejšlap v Orlických horách, pozvali partu a... Trochu nás (hlavně dámskou část) odradila předpověď počasí. Horský vůdce sice skřípal zubama, ale povolil a akci odkládáme. Doma však nesedíme. 

Minulý pátek se nám líbila trasa podél Labe od Hradce k Pardubicím a jedna z dam (Vlaďka) projevila přání svézt se po cyklostezce z našeho krajského města i na druhou stranu - proti proudu řeky. Neodkládáme to, vydáváme se tam už příští neděli 17. května. A je nás opět osm, jen Zdenu nahradila Dáša. 

Pátek 8. května je státní svátek. Připomínáme si 75 let od skončení druhé světové války. My jsme naštěstí celý život prožili v míru, o válečném šílenství jen slyšíme ve sdělovacích prosředcích, tu pohnutou dobu prožíváme maximálně tak v dokumentech nebo románech... Náš život naštěstí přináší většinou jen úplně obyčejné problémy... Snad jen to, co prožíváme v těchto dnech, je minimálně trochu podivné.

První vyjížďku na tandemu podnikáme 8. března, jak jinak než do cukrárny v Potštejně :-). Sice jsme oslovili několik "účastníků zájezdu", rozuměj - kamarádů, kteří mají zájem o letošní čtyřdenní cykloakci naplánovanou už na druhý květnový vikend - chtělo by to začít trénovat, ale... jedeme samozřejmě sami, všichni to mají nabité. Možná je to dobře, alespoň si zvykneme, sami budeme jezdit zřejmě celé jaro. I ta cukrárna byl dobrý tah, je to poprvé a na delší dobu asi naposledy, kdy se můžeme někde zastavit a občerstvit.

V prosinci se zima tentokrát moc nepředvedla, a tak první testování sněhu na běžkách podniká Karel na Zdobnici, kam se vypravil společně s Danem a dětmi hned 1. ledna 2020. Pak ještě o pár dnů později v neděli 5. ledna se sousedem Tomášem, tentokrát z Panského Pole. Protože tento víkend trochu nachumelilo, vytáhl v úterý na běžky konečně i mě. Dopoledne je krásně slunečné, parkujeme v Říčkách u sjezdovek a dáváme naše oblíbené kolečko - na Pěticestí, Mezivrší a dolů k černé sjezdovce zpět do Říček. Nahoře sice byla oblačnost, sluníčko se schovalo, sněhu je dost málo, i když prašánek. Dokonce z větší části upravená stopa.