Lyžování

Po lednovém marodění začínáme v únoru velmi zlehka - slunečné páteční odpoledne (8. 2.) parkujeme u sjezdovky na Faráku v Rokytnici v O. h. a projedeme kolečko na Panské Pole a zpět.

V soboru 12. ledna se ve Sporthotelu konal tradiční Hasičský ples a Karel i Dan jako správní pořadatelé šli spát před pátou ráno. A jak to u nás vypadalo v neděli dopoledne? Sledovali jsme přenos z Jizerské padesátky a nádherně zasněžené Jizerské hory s azurovou oblohou nás vylákaly taky do stopy. Alespoň do Orlických hor.

Sotva se v týdnu kolem Mikuláše konečně nachumelilo, zjistil Ondra, že ho to letos bude bavit na běžkách. Karlovi se v sobotu vůbec nikam nechtělo, ale Ondra nedal jinak, museli jsme vyrazit na hory.

Poslední lyžovačku jsme naplánovali na Velikonoční pondělí. Se Zdenou, Honzou, Danem… Jak se ale dostat na hory? Auta, která připadala v úvahu, už byla přezuta na letní provoz. Jedině náš Rapid ještě ne, tam se ale vejdeme jen čtyři. Honzova hláška "tak já nikam nemusím?" z nedělního večera, kdy jsme se Zdenou vše telefonicky řešily, doplněná jiskrou v oku a radostným úsměvem, vejde možná do dějin :-). Určitě bude aspirovat na hlášku roku.

Naši přátelé - Zdena s Honzou a Jitka s Pavlem tráví každoročně prodloužený jarní víkend ve Špindlu. Myslíte si, že pošlou pár fotek, aby se pokochali i ostatní? Ani náhodou! A tak jsme letos s Karlem vyrazili na sobotní kontrolu této VIP skupiny :-).

Další z našich oblíbených běžkařských tras jsme ani letos nemohli vynechat, třetí březnovou neděli jsme se Zdenou a Karlem vyrazili na Červenovodské sedlo. Nezaměňovat prosím s Červenohorským sedlem, jak se to nedávno podařilo v televizním pořadu Běžkotoulky Michalu Jančaříkovi. To leží od nás ještě o kousek dál a možná i tam se ještě letos s lyžemi vypravíme.

Nádherně slunečnou sobotu jsme se nenudili doma :-), vydali jsme se s běžkami za výhledy. Zaparkovali jsme v Šanově (Červená Voda) a vyšlápli na Křížovou horu a odtud ještě dál a výš :-).

Orlické hory jsou pro běžkování ideální, není to daleko - jaká bude letošní zima?

V únoru a v březnu už u nás není po sněhu ani památky, s běžkami je nutné vyrazit do vyšších poloh. V první půlce měsíce to Karel s Danem zvládli hned dvakrát - nejprve na Suchý vrch, pak do Krkonoš.

KČT a TJ Spartak v Rokytnici n. Jizerou letos opět zorganizovaly Memoriál Karla Šaldy, a to už 37. ročník. Karel si tuto akci ani tentokrát neodpustil, do Krkonoš ale vyrazil v pátek večer sám a ubytoval se s ostatními i letos v tělocvičně ZŠ.

Začátkem února je zase obleva, tuto zimu snad už třetí. V sobotu to některým ani moc nevadilo, šli večer tančit na tradiční hasičský ples do Sporthotelu. Na fotky můžete mrknout i na stránkách hudby nebo ještě třeba tady.

Na Nový rok jsme se už tradičně vydali na procházku na Jahodovou horu, a protože druhý den byla neděle, věnovali jsme ji běžkám.

Ráno se mi na běžky moc nechtělo. V sobotu jsme měli ve Sporthotelu sraz od základky (sešli jsme se po několika desetiletích :-) od ukončení deváté třídy), pod dohledem "horského vůdce" jsem pozdě večer poněkud neochotně opouštěla spolužáky a rozprouděnou zábavu. Ale první výprava na běžky - u toho jsem chybět nemohla. Jediný z celé party, kdo k této akci přistoupil zodpovědně, byl překvapivě Honza.

V lednu a únoru jsme si běžek užili dostatečně, v březnu jsme se za sněhem vydali jen první neděli. Ale Jeseníky na ukončení sezóny jsme si nenechali ujít.

Karel (nemyslím toho z nadpisu :-)) je iniciátorem našich výprav na běžky, ale … určitě se někdy trochu nudí, přizpůsobuje se mému tempu i mým možnostem. A tak uvítal příležitost, která se mu naskytla tento víkend. Společně s Danem se zúčastnili Přejezdu Krkonoš, akce, kterou každoročně organizuje Spartak Rokytnice n. Jizerou, a to už od roku 1974. Letošní trasa Krkonoše minula a celou skupinu zavedla do Jizerek, a to i na polskou stranu.