Podzimní toulky

Letošní Podzimní toulky jsou už pětadvacaté v řadě. Jubilejní! To by chtělo něco speciálního. Třeba zajímavou lokalitu. Nebo pěkné počasí. Termín je v celé historii nejpozdnější - téměř půlka října. Ve dnech kolem sv. Václava jsme si s tandemem užívali na jižním Slovensku, o týden později byly vyhlášeny komunální volby... Nebude takhle pozdě chladno a deštivo?

Pro letošní ročník podzimních toulek (v pořadí už 24.!) vybral Karel méně známé pohoří Chřibů. Nejsou tu žádné tisícovky, nejvyšší vrchol Brdo má nadmořskou výšku jen 587 metrů, čekají nás tu ale krásné listnaté lesy a řada zajímavých míst. Na jaře jsme s Karlem provedli průzkum (článek Chřiby - jarní příprava na podzimní toulky) a první říjnový víkend prodloužený ještě o pátek může akce vypuknout.

Už před lety Iva, která se z Rovně vydala studovat do Brna a dnes tam s Jakubem oba žijí a pracují, nenápadně popichovala: co třeba připravit jednou toulky na jižní Moravě? A tak jsme letos podlehli, už na jaře provedli průzkum a ukázalo se, že to určitě bude skvělá volba.

Po třinácti letech se Podzimní toulky vracejí do Krušných hor, tentokrát ale prozkoumáme jejich východní část. A je nás stejně jako v roce 2002 jen šestnáct. Je to možná souhra náhod - nemoci, zranění a pracovní zaneprázdnění nebo krásné rodičovské starosti, či snad tuláci ztrácejí o toulky zájem nebo je Krušné hory nelákají? To by byla škoda, je tu krásně, jak jsme se přesvědčili už na jaře s Karlem.

Termín 21. ročníku Podzimních toulek připadl opět na první říjnový víkend. Kdo mohl, vzal si ještě dovolenou na pátek, sraz máme u Benziny v Litoměřicích. Přejíždíme společně do Hlinné, která je výchozím místem pro dnešní vycházku. Je nás dvanáct, další tři účastníci mají svůj nabitý program - Jitka, Jitka ml. a Pepa, v průběhu dne se k nim připojí ještě Karel.

Jubilejní ročník toulek patří opět Orlickým horám, stejně jako ten desátý v roce 2003. I termín je téměř stejný. Tehdy nám vyšlo nádherné počasí jen v pátek, zbylé dva dny propršely. Jak bude letos? Předpověď v průběhu týdne moc nadšení nevzbuzuje, skutečnost je o dost příjemnější. Je sice poněkud chladno a místy fouká, ale celé tři dny jsou slunečné.

Zase utekl rok jako voda a náš horský vůdce se svou ženou pro nás připravili již dvacátý ročník Podzimních toulek. Konal se ve dnech 4. až 6. října "za humny" na domácích Orlických horách, s centrem na chatě Radost v Plasnici. Já jsem začal s toulkami v předstihu již ve čtvrtek, kdy jsme absolvovali s kolegy z práce odpolední túru z Masarykovy chaty na Šerlichu přes Bukačku na Sedloňovský Černý kříž, pak do Sedloňova a přes tamní arboretum do chaty Horalka ve Sněžném.

Český les se táhne od Chebské pánve na severozápadě až po Všerubskou vrchovinu, která jej odděluje od Šumavy na jihovýchodě. Délka pohoří je 80 km, jeho větší část leží na německém území. Na naší straně jsou ale oba vrcholy vyšší než tisíc metrů, a to Čerchov (1042) a Skalka (1005). Přesto, že je celé pohoří tak rozsáhlé, je poměrně řídce osídlené a turisty zdaleka ne tak navštěvované, jako třeba sousední Šumava. A co nás sem láká? Krásná příroda, voňavé lesy, historie řady zaniklých obcí, klid a čistý vzduch … Je to od nás daleko, cesta přes Prahu (hlavně v neděli) příjemná nebyla, přesto se letošní ročník toulek vydařil.

Podzimní toulky se v Krkonoších konaly už dvakrát. Jednak to byl úplně první ročník v roce 1994, podruhé jsme se tam vypravili v roce 1997. A protože se ve skupině tu a tam ovývaly nesmělé návrhy ve prospěch našich nejvyšších hor, staly se pro letošek objektem naší každoroční turistické akce.

Letošního ročníku toulek se zúčastnili dva hodně mladí a nadějní tuláci - sourozenci Lucka a David. Obdivuhodně zvládli všechny túry, bez řečí chodili v dešti i chladu společně s námi. Navíc zážitky a dojmy Lucka denně zaznamenávala do deníčku - můžete do něho nahlédnout se mnou.

Poslední (už 17.) ročník podzimních toulek je minulostí. A dojmy? Především - babí léto si tedy asi všichni představujeme trochu jinak. Na druhou stranu jsme při výběru lokality pro letošní podzimní toulání měli vlastně štěstí. V sobotu jsme sice zmokli, další dva dny byly ale přijatelnější, zatímco na severu Čech a u nás vydatně pršelo, na Šumavě jsme se v pondělí a úterý téměř obešli bez deštníků.