Ve středu z Valašských Klobouk na Královec
O půl jedenácté, tak jak bvlo naplánováno, se nás na náměstí ve Valašských Kloboukách sjelo celkem 14 tuláků, chybí jen Iva a Mirek z Kostelce, ti přijedou až večer. Počasí je příjemné, s chutí se vydáváme do kopců nad město. Ještě v ulicích se nám několik tuláků ztratilo. No samozřejmě, šli jsme kolem cukrárny! Za chvíli jsme ale zase všichni pohromadě a po červené TZ nás trasa přivádí k rozhledně na Královci. Je to celodřevěná stavba z roku 2006, postavená na vrcholu Královce (655 m n. m.). Blízké stejnojmenné rekreační středisko s nezbytnou hospodou se stává dalším cílem, posedíme a posilníme se tu. Následuje sestup po zelené do Klobouk a přesun do Brumova-Bylnice, kde budeme v hotelu Aréna trávit následující tři noci.
Protože je časné odpoledne, stíháme ještě prohlídku místního hradu, nebo spíš toho, co z původního hradu zbylo. Na panelech v interiérech opravených zbytků staveb je řada informací o historii místa - osídlení je doložené už téměř před 30 tis. lety, především v oblasti Vlárského průsmyku. Na dalších místech pak pozůstatky žárových pohřebišť, těsně před začátkem letopočtu stálo už na hradním návrší zřejmě dřevěné hradiště lidu Púchovské kultury - dokládají to nálezy keramiky a zlatých mincí. Samotný hrad byl založen počátkem 13. století za vlády Přemysla Otakara I., už předtím zde ale stály dřevěné stavby - místo bylo významnou spojnicí Pováží s Pomoravím Vlárským průsmykem. První písemná zmínka o místním purkrabí pochází z roku 1224. V následující historii hradu se střídají jména českých a moravských velmožů s uherskými pány, občas se objevili asijští nájezdníci, kteří se na východní Moravě tu a tam vyskytovali. K tomu ještě pěkný výhled na město...
Ubytujeme se v hotelu, povečeříme kuřecí řízek s bramborovým salátem a povídáme ještě u piva a vína. Zajímavostí je ledová plocha, kterou můžeme sledovat okny přímo z restaurace - večer hokejové utkání, ráno třeba bruslící nadějné holčičky.
Javorník, Čerešienky... a hlavně houby, houby a zase houby
Ve čtvrtek se po snídani přesouváme auty do Štítné nad Vláří. Dnes je nás už 16. Vydáváme se z obce opět do kopců, dlouho po asfaltu, cestou sledujeme zajímavé výhledy do okolí. Teprve kus za altánem, umístěným na kraji lesa, se cesta mění, pokračujeme po lesních pěšinách po modré turistické na Javorník. Leží na hranici se Slovenském a má nadmořskou výšku 783 m. Oblast je podstatně méně navštěvovaná, než jižnější vrcholy. Za celý den jsme také téměř nikoho nepotkali.
Dál pokračujeme po červené, vede po příjemné lesní cestě přímo po hranici na Čerešienky, další vrchol s nadmořskou výškou 758 m. a směrem k Peňažné. Hranici opouštíme na místě setkávání Čechů a Slováků, stoly jsou od naší jarní návštěvy opravené, svítí čerstvým dřevem, v létě tu proběhlo další setkání. Následuje příjemný sestup zpět do Štítné.
Celý den nám počasí přeje, neprší, je slunečno a poměrně teplo. Asi díky příznivému vlhkému počasí na nás na trase téměř všude vykukují houby - panské hřiby, kozáky, křemenáče, ale i pohledné muchomůrky červené. Není ani nutné je hledat někde v lese, samy vábí - seber si mě! A tak mnozí neodolají a sbírají. Bylo tomu tak ve středu, ve čtvrtek a bude tomu tak i v pátek. Jen sobotní Vršatec je výjimkou, ale to už mají všichni hub dostatek.
Páteční deštivá
Ráno se budíme do deštivého dne. A nevypadá to, že přestane. Horský vůdce odkládá odchod na túru na jedenáctou, vydáváme se mezitím s deštníkem na náměstí na nákupy a před polednem se osm otrlejších tuláků vydává na plánovanou trasu, jen trochu zkrácenou.
Projdeme městem po příjemné cyklostezce upraveným parkem podél Brumovky a stoupáme poblíž hradu ... kolem rybníků k Hložecké kapli. A už je to zase tady - houbám podél cesty se zkrátka odolat nedá. A tak dnes neodolal ani horský vůdce. Dalším cílem je rekreační středisko Jelenovská, scházíme nejprve podél rozpadajících se chatek, po chvíli se před námi objeví silueta hotelu. Dopředu máme zjištěno, že se tu můžeme občerstvit. Bohužel jsme ale přišli po druhé hodině, vaří se jen do dvou. Chvíli posedíme v kavárně jen u nápojů - pivo, káva... K tomu nenabídli vůbec nic, ještě že máme vlastní svačinky!
Něco málo fotíme, ale nemá to dnes valný smysl, kromě toho, že neustále drobně prší nebo mží, je ve vyšších polohách mlha, listnatý les kolem nás působí depresivně až strašidelně. Ale i to má své kouzlo, navíc se krásně dýchá a cesta je celkem slušně schůdná, jen občas někde trochu blátivá. Závěrem pak scházíme do Brumova po loukách v mokré trávě - podcenila jsem impregnaci bot a je to znát :-).
Zbylých šest tuláků má vlastní program, i oni sbírají houby a Iva s Mirkem navštívili hrad. Eliška a Zdeněk nás opustili už ráno, po pořízení společné fotky před hotelem, jedou navštívit příbuzenstvo do Vsetína a pak už domů. Někdo si umí vybrat počasí :-).
Vršatec - koruna Bílých Karpat
V sobotu po snídani opouštíme hotel a míříme na Slovensko - do obce Červený Kameň, která se stane výchozím bodem pro trasu kolem Vršatce. Na hranicích si připadáme jako před lety, policie kontroluje především ty, kteří míří na Moravu, takže nás to čeká odpoledne, až se budeme vracet.
Zaparkujeme v obci a vydáváme se na trasu, už ráno nás opustili ještě Jarmila s Lubošem, skolily je drobné neduhy, jedou raději domů. Je nás tudíž už jen dvanáct, a to ještě Iva s Mirkem jedou do Vršateckého Podhradia a půjdou nám kousek naproti. Takže deset odvážných tuláků se opět v drobném deštíku nebo spíš mrholení vydává na trasu - nejprve stoupáme po travnatých pěšinách a pak listnatým lesem. Místy je nepříjemné bahno, dost to klouže. Viditelnost minimální, skály nad námi jsou začarované v mlze.
Když se blížíme ke zřícenině hradu, přichází nám naproti Iva, symbolicky s placaticí rumu v ruce :-). Jak se to říká? Alkohol z rukou lékaře... lokla jsem si trochu i já :-). Ani se nám už nechce ke zřícenině, stejně není nic vidět, prozkoumali ji jen Iva s Mirkem. Loučíme se s nimi, scházíme do Vršateckého Podrhadia, zastavíme se tu u hospody, ale jen si sníme pod střechou svačinky a zpáteční cestu už projdeme jen po silnici, do mokra se už nikomu moc nechce.
Na hranicích ani občanky nekotrolovali, asi jsme jim nepřipadali dost snědí. Zpáteční cesta domů proběhla v pohodě. A co dál? Už tak trochu přemýšlíme o třicátem, posledním ročníku Podzimních toulek. Však on nás horský vůdce zase něčím překvapí!
29. ročník toulek se konal ve dnech 28. září - 1. října, účast 16 tuláků
Fotogalerie I.: Bílé Karpaty 2022 - sever (fotil Zdeněk L.)
Fotogalerie II.: Bilé Karpaty II. (fotky ostatních tuláků)