Cesta začíná ve Svatem Mořici ve výšce 1775 m. Ve vstupní hale nádraží pouští emotivní hudbu, procházíme kolem výškového modelu trati a sledujeme záběry z cesty. V luxusním vyhlídkovém vagonu sedíme sami, máme připraveny prospekty s mapou cesty a na monitoru vidíme názvy stanic a nadmořskou výšku. Přichází průvodčí, po kontrole jízdenek nám rozloží a prostře stolek, přináší kávičku, upozorní, že se blížíme k viaduktu nad řekou Landwasser u Filisuru a ať si přesedneme na druhou stranu, že lépe uvidíme fascinující stavbu z přelomu 19. a 20. století ve výšce 1032 m. Červenobílý vlak vjíždí do dalšího tunelu a Karel ochutnává švýcarské pivo.
Přistupuje výprava švýcarských důchodců a vagon je najednou plně obsazený. Důchodci nebudou obědvat, občerstvení mají vlastní a pro nás přichází průvodčí a odvádí nás do vedlejšího poloprázdného vagonu, kde máme čtyřsedadlo jen pro sebe. Vjíždíme do nejníže položeného místa cesty Churu ve výšce 585 m, projíždíme nádražíčkem v Reichenau a kolem klášterního opatství Disentis a malé propasti na břehu předního Rýna stoupáme do výšky 2033 m – Oberalppass. Pak k vodopádu u průsmyku Furka a pohltil nás 15 km dlouhý tunel. Když jsme se vynořili ze tmy, spatřili jsme první vrcholky matterhornské oblasti s výškou přes 4000 m.
A opět stoupáme z výšky 658 m do Zermattu ve výšce 1604 m. Pokazilo se počasí, bájný Matterhorn se nám schoval do mraků. Vystupujeme, trochu unavení z mnoha zážitků, máme za sebou téměř 8 hodin jízdy vlakem – 291 km, 291 mostů a 90 tunelů. Dobře jsme poobědvali, po předkrmu - salátu jsem poprvé jedla vařené kroupy jako přílohu k drobným plátkům masa se smetanovohořčičnou omáčkou a dušenou zeleninou.Nechyběla sladká tečka - čokoládový koláč a presso.
Vystupujeme v centru Zermattu a opět hraje hudba. Tentokrát živá. Setkáváme se s Jitkou a Lubošem. Najeli 400 km a podařilo se jim zaparkovat asi 600 m od nádraží, do vesnice nesmí auta. Karel usedá k pivečku, poslouchá bigband a my vyrážíme na prohlídku světoznámého střediska. Před 14 dny jsem se potila u moře a tady potkáváme spoustu spokojených lyžařů. Tah se zaparkováním auta vyšel, vyjíždíme bez problému, míjíme elektromobily, obří sběrné parkoviště a po 40 minutách jízdy podél řeky Vispa (přítok Rhôny) a obrovském stoupání parkujeme ve vesničce Gasenried před hotýlkem. V šeru se rýsují čtyřtisícovky, nadšení pokračuje i na večeři - místní hospůdka a speciality.
Po opulentní snídani Jitka usedá za volant a vyrážíme kolem jezer směr Lucern přes Curych do Kostnice. Abychom si zkrátili cestu, sedíme v autě na vagonu a jedeme zase téměř půl hodiny tunelem. V Lucernu obdivujeme nedělní pohodu v dešti u jezera, charakteristický Kaplový most ze 14. století a středověké Staré město. V Kostnici mám zvláštní pocit tísně v krásně udržované bazilice, kde koncil odsoudil Mistra Jana.
Pak svezem Yetíka na trajektu přes Bodamské jezero, o půlnoci na Čerňáku vystupují Dolci a za 90 minut Krahulci doletěli do hnízda.
Fotogalerie: Glacier Express