Ve čtvrtek jsme se shromáždili v Hoře Svatého Šebestiána a vydali se za krásného slunečného počasí (památná věta Míly S. – "to je krásně, to zas bude kolegyně nas...á!") po červené značce malebnou krajinou podél jezírek na Hadinec, po modré kolem řeky Kameničky a stejnojmenné vodní nádrže, Bezručovým údolím jsme se vrátili zpět k autům a společně jsme odjeli se ubytovat.
V pátek nás čekala nejvyšší hora Klínovec, vydali jsme se na ni přímo z Kovářské - po zelené značce kolem vápenky na Hajský kopec, odtud po červené přes Dámskou sjezdovku na vrchol Klínovce. Zpět jsme šli po běžkařských trasách na Meluzínu, minuli jsme Křížovou horu a dále po červené a polní cestou zpět do Kovářské. Někteří tuláci (nebo spíš tulačky) se po dlouhé čtvrteční túře rozhodly raději pro náhradní program – pohlídka zámku v Klášterci nad Ohří.
V sobotu jsme se auty přemístili do Perninku a vydali se do Horní Blatné. Tam jsme vystoupali na Blatenský vrch (nakoukli jsme do Vlčích jam, v nichž zůstává údajně sníh i v létě), odtud po zelené do Abertam, kde jsme se v příjemné hospůdce občerstvili, pokračovali na Plešivec (1028 m - rozhledna) po modré přes obec Pstruží, pak po silnici zpět k autům.
Dopoledne v Perninku bylo poznamenáno zmatkem – po té, co jsme vyrazili na trasu, zjistili někteří tuláci v čele s Pepou S., že se asi na celou túru necítí, proto jim Míla A. obětavě poskytl klíče od svého vozidla, aby se dopravili do Horní Blatné. Po chvíli se rozhodla přidat k této skupině ještě Pavla H. Horský vůdce Karel H. se s neteří vrátil, abychom měli jistotu, že z Perninku odjede s ostatními, a pěší skupina pokračovala zatím bez vedení dále po cestě, při družném hovoru nám příjemně plynul čas, horský vůdce stále nikde, což nás ale nijak neznepokojovalo. Jarča A. sice upozorňovala, že už dlouho neviděla značku, ale zkušenější turisté vpředu jí nevěnovali pozornost. Ale bylo to tak – zabloudili jsme, neodbočili jsme z cesty podle značení. Karel H. spěchal, aby nás doběhl, šel po plánované trase, a když dorazil do Horní Blatné a my nikde, málem po nás nechal vyhlásit pátrání. To, že Pepa S. při odjezdu z Perninku ve vypůjčeném voze nevypnul alarm a jeli značnou část cesty s houkáním, bylo už jen pověstnou třešničkou na dortu. Naštěstí je nikdo nezatkl.
V neděli se pokazilo počasí, místo túry jsme se rozjeli do Karlových Varů, jejichž prohlídkou jsme tento ročník podzimních toulek zakončili.
9. ročník se konal ve dnech 12.–15.9.2002 počet účastníků – 16Fotogalerie: PT Krušné hory 2002