Sobotní adrenalin s ČD, starobylá rozhledna a procházka ve skalách
V Chlumci kolem půl osmé vystupujeme z vlaku, z hytláku nám průvodčí vydá tandem a míříme před nádražní budovu k autobusům. Karel jde vyjednávat a je celkem úspěšný, jeden z řidičů je ochoten tandem naložit do úložného prostoru. Karel už se chystá odmontovat přední kolo, aby byl skladnější, když si všímám přistavené dodávky - je to tak, cestující sem nakládají kola, kočárky - vejde se sem i náš tandem. V Poděbradech kmitáme po schodech, rychlík na nás chvilku počká. Stíháme i přípoj v Lysé nad Labem, osobák na mírně zpožděný rychlík čeká. V Ústí nad Labem vystupujeme těsně po desáté hodině - téměř bez zpoždění!
A už jsme na Labské cyklostezce (rok 2012) - tentokrát míříme po proudu řeky k Děčínu. Za tři roky se některé úseky vylepšily asfaltem :-). Je poměrně chladno, přesto potkáváme cyklisty, není jich ale mnoho. A už je tu Děčín, historický most přes Ploučnici, fotíme soutok obou řek, přes Tyršův most nás ještě CT 2 zavede na levý břeh řeky a tady se od nich (řeky i dvojky) konečně odpoutáme a po CT 23 míříme do kopečků. Předtím se ale ještě raději zastavíme na jídlo, kdoví, jak to bude vypadat s hospodami na další trase.
Naším prvním cílem je Děčínský Sněžník, musíme vystoupat do nadmořské výšky přes 700 m n. m., u řeky to není ani 150. Jde to ale dobře, je příjemné slunečné počasí, ale žádné vedro, překvapila nás úžasná zeleň podle cest - hodně listnáčů a modřínů, jen občas nějaký smrk. Trasa vede po silnicích, aut tu ale moc nejezdí. Na vrcholu Sněžníku je krásná kamenná rozhledna z roku 1864. Nahoře pěkně fouká, navlékáme zase bundy a kocháme se výhledy na Děčín, České středohoří…
Zbývají poslední kilometry do Tisé, kam jsem na poslední chvíli přesunula první nocleh, kdyby se nám zkomplikovala kvůli výluce ranní cesta. Jsme tu ale dost brzo, a to je dobře, protože stihneme projít Tiské stěny. Paní v pokladně je skvělá: přilbičky sem, kolo dejte, abych na něj viděla…, Vysvětlí kudy a jak, nic nesmíme vynechat :-)! A fakt to stojí za to, sem musíme na podzim vzít tuláky. Když nám vydá přilby, ptáme se ještě na hospodu. A poradila dobře - Na Kačáku (prý kultovní hospoda horolezců a trampů) jsme se skvěle najedli, sice jsem původně požadovala něco lehčího (hospodského jsem svým přáním viditelně zaskočila :-)), ale vepřovým výpečkům se špenátem a bramborovými knedlíky se nedalo odolat a byly bezkonkurenční. A kliku jsme měli i s výběrem ubytování. Pro nás téměř luxusní obrovský pokoj s koupelnou a velmi příjemná paní domácí, při snídani jsme probrali řadu témat, částečně i její sportovní rodinu, její manžel horolezec (a také cyklista) okoukl tandem a naše cesta může pokračovat.
Neděle na hřebeni Krušných hor s motorkáři a cyklisty
Dnes má být dle předpovědi slunečno, na hřebenech je ale pořád ještě chladněji a fouká trochu vítr - jak jinak, než proti nám :-). Nejprve se zastavíme v Petrovicích v doporučeném obchodě - nakupuje tu plno Němců, ale i za koruny jsme pořídili zásoby na cestu. Držíme se CT 23, jen asi dvakrát volí Karel zkratku. První po luční cestě na Komáří Vížku, tam jsme měli původně spát, ale ani nelitujeme, že se to nepodařilo. Jsou tu mraky turistů i dost aut, pokračujeme hned dál. Terén se houpe, převažuje stoupání, připadá mi, že to neubývá, jsem z toho trochu nervózní. Dojedeme do večera vůbec do cíle? S takovou náladou projíždíme Cínovec, moc se mi tu nelíbí. Cestou celý den potkáváme skupiny motorkářů, lítají sem i tam, krásná neděle vylákala i dost cyklistů. Trasa vede většinou po asfaltkách, aut potkáváme minimum.
Krásný úsek začíná před přehradou Fláje, vodní hladinu sledujeme mezi stromy a pak z hráze i druhého břehu - tak nás vede trasa. Lesem, blízko hranice, obce Mníšek, Nová Ves v Horách… V závěru začíná poslední stoupání - náš cíl Horský hotel Lesná - je dost vysoko, nad 900 m. Ubytujeme se, sprcha, večeře - spokojenost :-). Vlastně až na časný ranní budíček - o půl čtvrté nám u otevřeného okna švitoří vlaštovky a jiřičky, mají hnízda pod střechou právě u našeho pokoje :-).
Pondělí - konečně z kopce!
Nejdřív ale ještě kus magistrály - Rudolice v Horách, Kalek, Načetín a mezi tím krásné, husté, většinou smrkové lesy. Jen místy jsou i poměrně mladé stromy suché. Podle plánu jsme měli pokračovat až k silnici č. 7 (vede tu CT 23) a z ní odbočit na lesní cestu, která nás nasměruje k Bezručově údolí. Cestou ale Karel objevil zkratku, nemusíme na hlavní silnici. Je to CT 3078, na naší mapě značená přerušovaně (horší povrch), je tu ale hladký asfalt, krásně se jede. Prý nás dovede do Bezručova údolí. Proč ale já při plánování na mapě viděla CT 3079? No, trošku se překoukl, vracíme se kousek zpět na 3081, ta už vede po lesní cestě, je ale dobře sjízdná. Míjíme dva rybníky, kdepak jsme se to fotily při PT 2002? A Bezručovo údolí - úžasný, dlouhý sjezd zelení podél kamenitého koryta říčky, závěr před Chomutovem po cyklostezce, přejíždíme po můstcích Chomutovku z jednoho břehu na druhý…
Chomutov - odpočinek na zahrádce (nebo spíš dvorečku) doporučené hospody, po obědě hned pokračujeme, máme před sebou ještě dost kilometrů. Na průzkum města není čas, navíc jsme tu byli na výletě s Bohoušem. I další trasa ještě zhruba sleduje Chomutovku po CT 3034, v obci Škrle už jsme zjistili, že jsme v nížině, je teplo, odkládáme něco z oblečení. Začíná trochu krápat, hned zas ale můžeme pokračovat. V obci Minice měníme směr, míříme do Žatce k Ohři, ta by nás zítra po poledni měla dovést do Litoměřic.
Žatec - královské město, jeho symbolem je hlavně chmel, je tu řada turistických lákadel jako Muzeum piva, chrám chmele s rozhlednou, vše omrkneme jen zvenčí, fotíme náměstí (cukrárnu jsme samozřejmě nevynechali :-)) a rádi bychom pokračovali na Trnovany a dál po CT 6 (cyklotrasa Ohře). Jenže jsme se nějak zamotali v centru města, chvíli to trvá, než najdeme ten správný směr. Trasa dále vede po silnicích, jen místy podél řeky. Příjemná krajina, občas projíždíme mezi chmelnicemi, malebná je obec Stekník se zajímavým rokokovým zámkem a zachovalými statky. Dohnala nás tu malá přeháňka, nezmokli jsme, zato se na obloze pokoušíme vyfotit nádhernou duhu.
Pomalu se blížíme k Lounům, místu našeho posledního noclehu. Zdálky trochu pořád straší mraky, chvíli si cestu usnadňujeme po silnici, kupodivu máme celé čtyři dny štěstí na minimální provoz. K dnešnímu cíli se zase necháme vést cyklotrasou, měli bychom přímo u stezky míjet archeoskanzen, ale nějak jsme ho přehlédli :-). Volá totiž paní z penzionu, kdy dorazíme. Doporučí najíst se ve městě, a tak když projedeme Žateckou bránou, rozhlížíme se po vhodném občerstvovacím zařízení. Zapadneme pod slunečníky jedné z hospod v historickém centru a okamžitě se spustí liják a slušná bouřka. Po večeři už jen po mokrém asfaltu projíždíme město a hledáme ubytování.
Z Loun do Litoměřic, Karlovy vzpomínky na vojnu a trochu únavná cesta domů
Po sedmé opouštíme poslední (taky příjemné) ubytovaní, v marketu nakoupíme a vydáváme se snídat na náměstí. Louny jsou krásné město se zachovalými hradbami, z centra se musíme vrátit k Žatecké bráně a poblíž řeky najdeme zase naši "šestku". První část trasy vede po břehu Ohře, pak už hodně po silnicích, ale ani dnes nejsou kupodivu frekventované. V Libochovicích se zastavujeme na časný oběd, nejzajímavější je asi zastávka v Budyni nad Ohří u historického vodního hradu, původně z 13. století. Terezín - to je město, které zajímá Karla, strávil tu několik měsíců na vojně, a tak projíždíme cik cak ulicemi, rozpomíná se, jak to tu tenkrát vypadalo. Za odměnu mi pak koupí nanuka :-).
A zbývají už jen Litoměřice, Ohře se tu vlévá do Labe, my snad o půl třetí nastoupíme do osobáku a zamíříme domů. CT 6 nás ještě vede přes most do města, jenže je celý rozkopaný, doprava odkloněná, jen úzký průchod pro chodce. Přesto Karel fotí z mostu soutok obou řek, na nádraží kupujeme jízdenky a stíháme ještě na závěr kavárnu na náměstí.
Je všední den, snad bude v oddělení pro kola místo, hytlák osobák nemá. Část cesty jede s námi jen kočárek, v pohodě se vejdeme. Za Mělníkem nabírá vlak trochu zpoždění, musí projíždět pomalu po úseku, kde byla výluka. Následek je jasný, rychlík Kyšperk v Lysé nad Labem na nás nečeká. Sedíme na nástupišti a čekáme na další, ten už ale jede jen do Hradce. Trasa mezi Poděbrady a Chlumcem už je průjezdná, nemusíme do autobusu, ale vlak tu jede téměř krokem, v Chlumci stojí dlouho na nádraží - prý nějaký problém na trati. Jsme celkem v klidu, domů už se nějak dostaneme. Sedíme sami v kupé, je ale dost vedro, a tak otevřeným oknem táhne dovnitř cigaretový kouř netrpělivých kuřáků, raději jdu taky ven. Ne všichni ale snášejí zdržení klidně, z vedlejšího kupé se ozývá hodně rozčilený mužský hlas - takhle nejezdily vlaky ani v 17. století v Somálsku!!! V Hradci má rychlík na příjezdu 40 minut zpoždění (my z Litoměřic už víc než hodinu), ale situace se obrací k lepšímu. Sice zase čekáme, ale pak nastupujeme do spěšného vlaku do Letohradu, jen pro sebe máme obrovské oddělení pro kola, vlak sviští po kolejích - takhle to má vypadat :-)! V Častolovicích už je připravený motorák, zkoušíme štěstí a dojedeme tentokrát až do Rychnova. Není to trochu paradox? Sobotní cesta s výlukou z Častolovic do Ústí nad Labem trvala necelé čtyři hodiny, úterní cesta (už po výluce) z Litoměřic do Rychnova víc než šest hodin. Ale nestěžujeme si - ve všech vlacích nám bez problémů naložili tandem, i když možná nemuseli.
Trasy a kilometry: Sobota - 66 km i s ranní cestou k vlaku do Častolovic Neděle - 80 km Pondělí - 106 km Úterý - 60 kmKrušnohorská magistrála
Informace o magistrále jsou na internetu, projeli jsme (dle fotky rozcestníku na odbočce na CT 3078) téměř její polovinu - východní část. Některé úseky západněji jsme poznali už v minulosti, určitě se někdy vypravíme do Ašského výběžku - až nám tam ČD vypraví drezínu :-).
Cyklotrasa Ohře
Informace o trase jsem čerpala na webu, projeli jsme úsek ze Žatce k soutoku s Labem v Litoměřicích. V minulosti se nám moc líbily úseky ze Sokolova do Karlových Varů a z Klášterce nad Ohří do Žatce - jeli jsme je na akcích s Bohoušem. Chybí poznat ještě pramen v Německu a horní tok řeky.
Fotogalerie: Krušnohorská a Ohře