Čtvrtek 30. září - Studenec a Zlatý vrch
A jak to tedy bylo letos? Příjemné ubytování jsme našli v České hospodě v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí, už v létě jsme v okolí s Karlem provedli menší průzkum na tandemu.
Ve čtvrtek posledního září máme sraz na místě zvaném Křížový buk. Je to v katastru známé obce Kytlice nedaleko České Kamenice. Přijíždíme sem dvěma auty a je nás jen sedm, Jana má s sebou i psa. A dle dohody tu na nás už čeká Marcela, která přijela vlakem z Prahy a přizvala si ještě kamaráda z party Luďka. Z některých akcí ho už známe. Projde s námi část trasy jako znalec místních terénů. Přeparkujeme auta na výhodnější startovací pozici, posvačíme buchty se švestkami a můžeme vyrazit. Prvním cílem je vrch Studenec s rozhlednou, dalším atraktivní Zlatý vrch s úžasným čedičovým útvarem, podobným Panské skále u Kamenického Šenova - místní varhany známe asi většina ze školních výletů. Ty na Zlatém vrchu jsou snad ještě větší a zajímavější, také méně známé a tudíž i méně navštěvované.
Větší část dne je slunečno, v lese sice poměrně chladno, ale lepší počasí bychom si na celé čtyři dny asi mohli přát jen stěží. V komorní sestavě procházíme místními voňavými lesy, z rozhledny okukujeme okolní krajinu tu a tam s typickými špičatými kopci. Lesy jsou někde poznamenané suchem, kůrovcem a těžbou, s tím se budeme potkávat i v dalších dnech. Původně byla trasa naplánovaná i přes obec Lísku, mohli jsme zblízka omrknout krásné místní podstávkové domy. Ráno jsme se ale zdrželi na silnicích cestou sem, jedeme se raději včas ubytovat. A v Heřmanicích už na nás čekají tři mladé rodiny s našimi vnoučaty, dorazí i Marcelin manžel Zdeněk, další tuláci přijedou až ráno. K večeři je guláš, povídáme chvíli u vína a jdeme brzo spát :-).
V pátek z Polesí na vyhlídky
V 9 hod. máme sraz ve vesničce Polesí se zbylými účastníky toulek. Po velkém zdravení se a vítání vyrážíme na trasu. Čekají nás opět lesní cesty, zajímavé kamenné útvary a dvě vyhlídky: Sedlecký Špičák (544 m n. m.) a Popova skála (565 m). Otevírají se z nich výhledy směrem k hranicím s Polskem, k Trojzemí, na Žitavu a široké okolí. Dnes je i docela slušná viditelnost. Následují Krkavčí skály a přes Černou Louži poblíž vrchu Havran se vracíme do Polesí.
A co bylo k večeři? Kuřecí stehno s rýží, v jídelně je dnes podstatně rušněji, chvílemi není rozumět vlastního slova :-). Někteří sedí a povídají snad do půlnoci.
Sobotní trasa úbočím Jezevčího vrchu a na Hvozd
Dnes se na trasu vydáváme bez aut, přímo z Heřmanic. Nejprve ovšem tradiční společné foto v pozadí s hrázděnou budovou, ve které bydlíme. A pak už procházíme vesnicí, odbočujeme na ČTZ a stoupáme na Jezevčí vrch. Turistická trasa nevede na vrchol. když už se zdá stoupání moc dlouhé, sklon se mění a my scházíme do obce Mařeničky. A možná někde tady už v dálce vidíme náš dnešní cíl - vrch Hvozd s nadmořskou výškou 749 m. Není to nějak moc daleko? Někteří podlehnou obavám a aby náhodou nepřišli o večeři, zrychlují tempo a... Uvidime je až večer :-).
My ostatní si zatím v pohodě dáme kafe v hospodě U tří lip v Mařenicích a užíváme si příjemnou trasu po loukách a lesem. Zanedlouho jsme na Babiččině odpočinku a pak už začíná stoupání na vrchol, v závěru je výstup trochu náročnější - příkrý a kamenitý. Přemýšlím, jak to tu zvládly děti? Šly s rodiči kratší trasu, ale mířili právě sem, nenechají si ujít nejatraktivnější část túry. A zvládly to určitě snáz než já :-), bez pomoci Karla to tu nešlo. Vrchol Hvozdu leží na hranici s Německem, i hospoda je tu německá. Někdo si dá jen pivo, většina ale pokračuje dál. Ještě fotka s rozhlednou a scházíme dolů. Po červené TZ (Cesta k sousedům) na místo zvané Na šestce, dále po modré kolem vrchu Sokol do Heřmanic. Večeři jsme stihli v pohodě, dokonce i sprchu před ní. A vítáme se s Jitkou a Karlem, jsou to poslední tuláci, kteří za námi dnes přijeli. Večeříme řízek a brambory.
V neděli Kryštofovo Údolí
Ráno si zapakujeme, rozloučíme se a přejíždíme do obce Kryštofovo Údolí. Před dvěma lety, při přípravě toulek ve Frýdlantském výběžku, jsme se tu zastavili na tandemu, a protože se nám tu líbilo, napadlo nás zařadit je do programu.
Auta necháme na parkovišti v obci nedaleko známého orloje, a protože se právě blíží celá, čekáme na úžasnou podívanou. Děti s maminkami vystoupily ještě před sjezdem do obce, aby si trochu zkrátily cestu, tatínkové je stíhají. Potkáváme se pak na slunečné pasece asi v půlce trasy, chvíli dokonce jdeme společně. Procházíme zajímavými místy - kaple sv. Kryštofa, Zdislavský Špičák (688 m), Křižovatkou cest u Buku republiky a cestou Lesním dolem scházíme do Kryštofova Údolí. Na trase jsme odměněni krásnými výhledy, třeba na všudypřítomný Ještěd. Závěr patří kavárně v obci a pak nás čeká už jen cesta domů.
Jediné, co jsme z plánovaných zastávek nezvládli, je zajímavý viadukt. A protože jsou v blízkém okolí viadukty dokonce dva, ten zajímavější jsme minuli. Tak alespoň foto v nedělní galerii :-).
Moc děkuji Zdeňkovi L. za zaslání fotek, odkaz na půjčovnu dorazil v neděli do mého počítače asi dřív, než my z toulek domů :-). Využila jsem je ve fotogalerii. A ještě poděkování dalším, které pomohly s organizací - Báře, Jitce za tisk, Janě za odvoz... A můžeme se těšit na 29. ročník toulek v příštím roce!
28. ročník toulek se konal ve dnech 30. září - 3. října 2021, účast 33 tuláků, z toho 7 dětí. Pes jen jediný, a to Endží.