V pátek ráno jsme se auty vydali do Deštného v Orl. horách a pěšky vyrazili kolem hotelu Panorama na Šediviny, po zelené po úpatí Špičáku do Plasnice, po žluté do Sedloňova, kde jsme si prohlédli místní raritu - krásnou skalku a pokračovali na Sedloňovský černý kříž, na Šerlišský mlýn, kde jsme se občerstvili (nezbytná kávička, možná i pivko) a sešli zpět k zaparkovaným autům. Kdo nelitoval dovolené, užil si krásného slunečného počasí.
V sobotu jsme vyrazili přímo od chaty po silnici do Čertova dolu a dále po lesní cestě na Velkou Deštnou. Počasí se poněkud pokazilo, brzo po tom, co jsme vyrazili, začalo pršet a vydrželo pršet téměř bez přestávek celý den. Jediným světlejším okamžikem túry byla chatka horské služby s občerstvením pod Velkou Deštnou – šulišajda nás postavila na nohy, v rámci možností jsme se usušili a optimisticky vyrazili zase do deště. Nejdřív po Jiráskově stezce a pak nejkratší cestou do Zdobnice jsme sešli k chatě Jitřenka. Za odměnu nás čekala dobrá večeře a hlavně – večer ve sklípku hudba a tanec – překvapení k 10. výročí toulek.
Protože se v neděli počasí spíš zhoršilo (kromě deště se ještě značně ochladilo), z naplánovaného programu jsme uskutečnili jen návštěvu Haničky (v podzemí nebyly nutné ani deštníky), procházku do Neratova jsme odložili na jindy. Toulky část skupiny zakončila obědem v hospodě U Rampušáka v Rokytnici v O.h., ostatní asi měli něco lepšího doma.
A co nám nejvíc zůstane v paměti? Ani déšt, ani taneček – ale… Snad na každých následujících toulkách se ozve věta: bacha na boty – jsou tady A....ovi! A přitom to vzniklo tak nevinně, Míla vzal na pokyn Jarči ze společného botníku první boty, které se mu pozdávaly (sice byly o několik čísel větší, než její, ale v tom spěchu při odjezdu…) a uložil je vzorně do kufru auta. Když si chtěl své boty vzít Zdeněk S., nějak už na něj žádné nezbyly. A začalo vyšetřování .... Když Jarča pochopila, oč se jedná, bystrým dotazem u svého chotě vypátrala, jak se věci mají, boty vrátili Zdeňkovi, ale mají smůlu – málokdo si pamatuje, které kopce, sedla a údolí, případně dokonce které hory (!!!) jsme v uplynulých ročnících navštívili, ale tato příhoda se zapomenout nedá.
Desátý ročník se konal ve dnech 3.–5.10.2003 počet účastníků – 20 (i když někteří se moc nezdrželi – Mirek M. s dcerou jen v pátek, Zdena a Honza B. v sobotu ráno odjeli a Eliška se na nás přijela podívat jen v neděli)Fotogalerie: PT Orlické hory 2003