Krkonoše 2011

Trochu problém byl s termínem, nakonec akce vypukla o posledním letním víkendu, téměř letní bylo i počasí. Dvě noci jsme strávili na Brádlerových boudách, ubytování spíš turistické, jídlo dobré a bylo ho dost. Výhodou je nadmořská výška (1156 m n.m.), která nám ušetřila hodně nastoupaných metrů - i tak jich bylo dost :-), hlavně v sobotu. Boudu s námi sdílela skupina mladších turistů s malými dětmi, po "babičkách" a hlavně "dědečcích" požadovali hlídání Huberta a dalších potomků, to si tedy dovolili dost :-). Skupina to byla společenská a veselá, v pátek se bavili v restauraci dlouho do noci, v sobotu už bylo klidněji.

Pohodový pátek

Po bouřlivém vítání a ubytování všech účastníků jsme se bez dlouhého otálení vydali do chladného pátečního dopoledne. Dobře připravená turistka Zdena B. (a možná i některé další) vylovila v batůžku rukavice a naše patnáctičlenná skupinka se jala systematicky poznávat západní Krkonoše. Brádlerovy boudy, Martinovka, Labská a Vosecká bouda. Ta už nás zlákala k návštěvě a konzumaci různých nápojů - např. horké griotky :-). Od ní jsme vystoupali směrem k hranici na turistickou červenou (Cestu česko-polského přátelství), po ní jsme prošli téměř k polské chatě Szrenica a pak kolem Violíku k chatě Wawel, se zatajeným dechem nahlédli do impozantních Sněžných jam a zanedlouho z červené odbočili zase k Martinovce. To už nás bylo celkem 16, Pavel i s Badem nám přišli naproti. Do večeře ještě zbýval čas, část skupiny se tu zastavila doplnit tekutiny, některé tulačky si daly kávu. Večer ještě přijeli Míla s Vláďou, po večeři jsme seděli, povídali, decentně popíjeli …

Náročná sobota

Protože předpověď počasí na neděli nebyla moc příznivá, pořídili jsme hned po snídani tradiční hromadné foto už kompletní skupiny (dorazili i Milada a Vláďa) a zahájili stěžejní túru letošních toulek. Na boudě zůstal jen Pepa, což se nakonec ukázalo jako velmi promyšlené opatření. Jeho úkolem bylo propátrat nejbližší okolí a prověřit blízké boudy z hlediska služeb poskytovaných turistům, jestli hlídal i Huberta se nepodařilo zjistit :-). My ostatní jsme vystoupali k vyhlídce Ptačí kámen, následně k nedávno vyhořelé Petrově boudě a pak opět po Cestě česko-polského přátelství proti zástupům turistů, kteří přijeli autobusy, ke Špindlerově boudě. Neodolali jsme luxusní restauraci a teprve po kávě a dalších nápojích pokračovali dál výstupem po červené naší oblíbenou zimní trasou směrem k Luční boudě. Jenomže proč chodit po červené, kterou známe, když můžeme odbočit na romantickou zelenou? Byla sice jen asi o tři kilometry delší, zato nás po celé její trase čekal o dost náročnější terén - blátivá pěšina, kořeny a drsný kamenitý chodník nás dovedly ke kamenným útvarům zvaným Poutníci. Odtud po krátkém odpočinku následoval krpálovitý výstup na Polední kámen (Slonecznik).

A právě při výstupu po žluté si Jarča zvrtla kotník. Vláďa B. jí poskytl pružný obvaz na stažení, Iva homeopatika proti bolesti, choť Míla útěchu a ostatní tuláci povzbuzení k další cestě. Co jiného zbývalo - žádný z operátorů tu neměl signál, pomoc daleko. Zraněná se však statečně vydala v doprovodu svého manžela a dvou kamarádek - ani jsme s Mílou moc nelitovaly, že nepokračujeme s ostatními na Luční boudu a dál po náročné trase :-). Po červené jsme došli na Špindlerovku, odtud nás už odvezl Pepa S. Jarča se zraněním zvládla asi 4 km, při sestupu jsem jí téměř nestačila :-). Na boudě pak odpočívala, ledovala otok na noze, dopovala se homeopatiky a teprve po návratu domů v neděli v nemocnici zjistila, že je kotník zlomený. Vyfasovala sádru, berle a neschopenku. Snad bude brzo v pořádku.

Ostatní tuláci pokračovali také po červené, ale opačným směrem, odbočili na Luční boudu, kde se občerstvili, a sestupovali Údolím Bílého Labe. U chaty U Bílého Labe došlo k dalšímu rozdělení - část skupiny sešla k Myslivně, kde i je zachránil Pepa, ti nejotrlejší pokračovali k Josefově boudě, dál k Davidovým boudám, Medvědí b. a odtud už vystoupali na Brádlerovku, kam poslední dorazili už za šera. Všechny ale čekal výborný vepřový guláš a sobotní večerní posezení.

Vzpomínková neděle

Nedělní ráno nevyhlíželo příliš optimisticky, venku nízká oblačnost a mlha, déšť na spadnutí. Po vydatné snídani se proto někteří už vydali domů, jedenáct vytrvalců zamířilo ještě do blízkého Strážného, kde byla naplánovaná poslední túra. Zaparkovali jsme v lomu a zavzpomínali na první ročník toulek u chaty, kde jsme tenkrát spali. Bylo sice teplo, ale občasné drobné přeháňky delší túře nepřály, vystoupali jsme kolem Švédského kříže k chatě Rozhled, odbočili k Friesovým boudám a sešli dolů k Hříběcí, kde jsme se naobědvali a 18. ročník Podzimních toulek ukončili.

Pro zajímavost přikládám trasy: pátek Nedělní ráno nevyhlíželo příliš optimisticky, venku nízká oblačnost a mlha, déšť na spadnutí. Po vydatné snídani se proto někteří už vydali domů, jedenáct vytrvalců zamířilo ještě do blízkého Strážného, kde byla naplánovaná poslední túra. Zaparkovali jsme v lomu a zavzpomínali na první ročník toulek u chaty, kde jsme tenkrát spali. Bylo sice teplo, ale občasné drobné přeháňky delší túře nepřály, vystoupali jsme kolem Švédského kříže k chatě Rozhled, odbočili k Friesovým boudám a sešli dolů k Hříběcí, kde jsme se naobědvali a 18. ročník Podzimních toulek ukončili.

Pro zajímavost přikládám trasy: pátek sobota 18. ročník se konal ve dnech 16. - 18. září 2011 Počet účastníků - 20 + Bad

Fotogalerie: PT Krkonoše 2011