Slunečná středa
Ubytujeme se (my s Karlem zatím u Líby a Bohouše, náš pokoj je ještě obsazený) a jako značná část cyklistů necháme dnes kola odpočívat a vydáme se na některý z okolních kopců - za sluníčkem a výhledy. Vybrali jsme si Rozsutce - stoupáme na Podžiar, následují žebříky, lávky a všudypřítomné šumění, místy dokonce hukot vody Horných dier a sedlo Medzirozsutce. Velký travnatý palouk je zalitý sluncem, otvírají se nádherné výhledy na zasněžené vrcholky Vysokých Tater. Po krátké svačince mě Karel opouští, vyběhne si na Malý Rozsutec a já zatím sbírám síly na ten Velký. Když mně zmizí z dohledu a zůstávám sama - je všední den, jinak frekventovaná trasa je dnes téměř opuštěná - zneklidní mě myšlenka na medvědy! Naštěstí se postupně začínají trousit turisté z naší výpravy, po dvou či třech, každý se na chvíli zastaví a kochá se výhledy, pak pokračují na jeden z Rozsutců, případně po modré na Medziholie.
Karel je za tři čtvrtě hodiny zpět, dál stoupáme společně. Já krok za ním, oči upřené na jeho paty, trekové hole mi občas pomáhají při výstupu, občas trochu překáží. Zastavujeme se jen kvůli výhledům, celý den je nádherně slunečno, azuro, ve stínu ale dost chladno, v této výšce místy téměř umrzlo. Na vrcholu se snažíme určit okolní kopce i vzdálenější hory, pořídíme pár fotek a následuje sestup - v horní partii hodně příkrý. Naštěstí pomáhají řetězy, jde to celkem dobře. Na odpočívadle na Medziholie chvilku posedíme, našli jsme tu ještě další dva páry ze skupiny. Cesta dál klesá, scházíme do lesa - kamenitá pěšina, kořeny a bláto. Vyhýbáme se mu po travnatých pěšinách a snad necelé dva kilometry od cíle se mi jedna stala osudnou - přehlédla jsem pořádnou díru a podvrkla si kotník. Intenzivní bolest mě na chvilku dokonce zbavila vědomí, po krátkém odpočinku jsme už v pohodě došli na chatu. Další dny mi zachránila Líba, která mně poskytla hojivou náplast, a Jarka, ta mi zase půjčila stahovací návlek. Pěšky by to asi nešlo, na kole ale kotník nijak neprotestuje.
Čtvrtek - na návštěvu do Turzovky
Krásné počasí ze středy je to tam, okolní kopce jsou zahaleny mlhou, míříme raději do kraje. Autobus nás veze přes Žilinu, kola vykládáme na sedle Semeteš. Dle Bohoušova plánu míříme do nedaleké Turzovky, Karlova oblíbeného cíle každoroční dálkové trasy. Projíždíme po břehu řeky Kysuce a míříme k domku Jožovy maminky, chceme ji alespoň pozdravit. Zve nás dál a hostí - polesničky od snídaně (pod krásným názvem se skrývají výborné bramboráky), kávu a čaj a skvělé ovoce naložené v alkoholu - jahody a maliny, višně… Jen ochutnáme a další už musíme odmítnout, to bychom daleko nedojeli :-). Ještě na cestu dostáváme balíček brynzy, po návratu domů budou k obědu halušky. Tak to byla moc příjemná zastávka :-). V centru města se potkáváme s malou skupinou chlapů, kteří se na trasu vydali už z Kotešové, ostatní jsou asi daleko před námi. Ještě v lékarně kupujeme Ibalgin mast na můj kotníček, když se vracíme k tandemu, pobaví nás kolemjdoucí - je jich asi pět, stojí v řadě na chodníku vedle našeho kola a se zájmem si ho prohlížejí, něco takového ještě asi neviděli :-).
Dál se necháme vést řekou Kusyce a Bohoušovým itinerářem. Trasa vede po vedlejší silnici - přes Podvysokou a Rakovou do Čadca, přes Krásno nad Kysucou do Kysuckého Nového Mesta a dál k Žilině. Závěr trasy je trochu improvizace, přejíždíme na levý břeh Kysuce do obce Brodno (měli jsme zůstat na pravém) a chvíli dokonce po luční cestě, pak ale už zase po silnici přijíždíme do Žiliny. K Budatínskému hradu jsme dnes nějak netrefili, jeho průzkum si necháme na sobotu. Počasí přálo, je sice celý den pod mrakem, ale neprší a teplota je příjemná.
Pátek - mokrá varianta
Dnes už ani Bohouš nemůže tvrdit, že to "jen padá mlhovinka". Drobně prší, viditelnost nic moc. Cyklisté nakládají kola, my tandem a jedeme na výlet autobusem. První zastávkou je Žilina, procházíme centrum města, na Mariánském náměstí se občerstvíme v kavárně. Další zastávkou jsou Rájecké Teplice, nádherné lázeňské městečko uprostřed Sulovských a Strážovských vrchů. Už neprší, někteří tu skládají kola, my se ještě necháme dovézt do Strečna. Chceme si projet trasu do Štefanové - přes Belou a Terchovou a hlavně projet Tiesňavy, drasticky zasažené červencovou povodní. Silnici místy vzala voda, intenzivně se ale pracuje na opravě koryta i cesty, a to od rána do večera, dokonce i v neděli. Není divu, za měsíc už může být zima.
Sobota - z Bytče na Kasárne a Vážská cyklomagistrála
Bude pršet, nebude pršet? Ráno to vypadá všelijak, míříme zase co nejdál od kopců, schovaných v mlze. Tandem skládáme na autobusáku v Bytči a sledujeme Bohoušem navrženou trasu. Hvozdnica, Štiavnik a pak už jen lesem a pořád do kopce. Když to už nejde, tlačíme tandem, ale nevzdáme to! Odměnou je nám kapustnica a společný Urpinel v penzionu Javorník na slovensko-moravské hranici. Polévka mě moc nenadchla, pivo bylo dobré. Jsme poměrně vyskoko, je chladno, to nám ale nevadí, kopce nás dostatečně zahřejí. Neprší, chvilkami dokonce vykukuje sluníčko.
Zpět kousek po stejné trase - letitá rozbitá lesní asfaltka nedovolí slušnější rychlost. Na rozcestí lesních cest odbočujeme směrem k obci Petrovice. A máme kliku, po krátkém rozbitém úseku nás čeká fantasický mnohakilometrový sjezd po nové asfaltce až do Petrovic. A jsme zpět v Bytči a hledáme kudy k řece. Nejprve přejíždíme Hričovský kanál a přes Hliník nad Váhom míříme do Kotešové, cyklotrasa vede podél kanálu po silnicích. Oblazov, zastavujeme na přehradní hrázi Hričovské nádrže a míříme do Žiliny. Čas do odjezdu autobusu ještě máme, jedeme proto k Budatínskému hradu, projdeme parkem k soutoku Váhu a Kysuce. Krásné místo. Pak už bez váhání kličkujeme do centra na rychlé kafe a na autobusové nádraží, kde nakládáme tandem. Na frekventovanou silnici do Těrchové se nám dnes nechce. Autobusem jedeme úplně sami, ostatní dojeli do ubytování - taky ale nikdo nebyl tak vysoko, jako my :-).
Neděle - tajný výlet a cesta domů
Copak pro nás Bohouš připravil? Je tajemný, cíl prozradí až těsně před obcí Vychylovka. Muzeum kysucké dědiny a úvraťová úzkokolejka. Průmyslová trať, která už koncem předminulého století spojovala Kysuce a Oravu, dnes je částečně obnovená a vozí turisty. Parní mašinka, dva otevřené vagónky, krásná slunečná neděle, živá hudba - mladí kluci a dívky v krojích, pěkně zpívají a hrají - intenzivní zážitek pro všechny smysly. Cestou teprve pochopím, co znamená "úvraťová", z vláčku občas vyskočí mladík, přehodí vyhýbku a mašinka začne couvat až k další úvrati, pak zas jede dopředu, zdolává tak zdejší kopcovitý terén.
Užíváme si výhledy na dřevěné domky, které sem byly přemístěny z vesniček, zaniklých při stavbě blízké přehrady. Skanzen pak ještě procházíme pěšky. Na závěr nás autobus sveze po vyhlídkové silnici do Oravské Lesné a zpět, část středeční trasy pro cyklisty (my byli na Rozsutci). A to už je konec dalšího vydařeného výletu s Bohoušem, zbývá cesta domů, oběd na Zavadilce na Prostřední Bečvě. Tak zas třeba příště.
Trasy: čtvrteční přes Turzovku do Žiliny sobotní - do kopců a Vážská cyklomagistrála Na tandemu jsme ujeli celkem 164 km Fotky na Bohoušových stánkáchFotogalerie: Slovensko 2014