Středa - Vršatec a Brumov-Bylnice
Z Rychnova vyrážíme těsně po půlnoci na svátek sv. Václava, ráno se rychle ubytujeme v chatě Gilianka nad obcí Bolešov a hned se vydáváme na trasu. Po Vážské cyklomagistrále proti proudu řeky. Je sychravo a chladno, v údolí řeky mlha, vítáme hospodu v obci Pruské a zapadneme sem na polévku. Odtud už stoupáme do kopců a je najednou pěkně, oteplilo se a po zbytek dne nás bude doprovázet slunce. Usilovně stoupáme do kopce a náš cíl se přibližuje. Je to zajímavý útvar - strmý skalní hřeben Vršatec. Ve Vršatském Podhradí se někteří občerstvují v místním zařízení. Je možné projít zbytky Vršatského hradu, to si ale necháme na příště, třeba se sem vydáme někdy na pěší výpravu.
Čeká nás úžasný sjezd do obce Červený Kameň. Tak úžasný, že by to chtělo zastavit a trochu vychladit ráfek, rozpálený intenzivním brzděním. No – nezastavili jsme, nechladili a tak Karel opět vyměňuje prasklou duši. Pak už míříme příjemným terénem k slovensko-moravské hranici a dnešní trasu končíme v Brumově-Bylnici. Při nakládání tandemu (jsme tu jediní) si vyslechneme od řidiče autobusu: To jste tomu moc nedali! Nedali, nemáme letos moc natrénováno a čekají náš ještě tři dny na kole. Alespoň jsme si stihli prohlédnout místní hrad a navštívit ve městě příjemnou cukrárnu.
Čtvrtek - pěšky i na tandemu – Sulovské skály a Vážská cyklomagistrála
Tandem zůstal naložený, autobus nás ráno veze do Sulova. S Janou i Oldou se vydáváme nejprve pěšky na krátký okruh Sulovskými stěnami, po poledni se vracíme k zaparkovanému autobusu, turistické oblečení a boty měníme za cyklistické, sedáme na kola a míříme do nejbližší hospůdky hned v Sulově. Nějak nám v těch skalách vyhládlo. A pak krásný úsek trasy po kopcovitých loukách a pěknými vesnicemi až do Povážské Bystrice. A po Vážské cyklomagistrále se vracíme do Bolešova – trasa vede výhradně po silnici, která je dost frekventovaná, zastavujeme se jen v Púchově na kafe.
Pátek - Čachtický hrad, Stará Turá a Trenčín
Ráno mění Bohouš operativně dnešní plán, autobus nás zaveze do Nového Mesta nad Váhom. Na autobusovém nádraží skládáme kola a míříme nejkratší cestou z města směrem do Čachtic. Zřícenina hradu, známého především z literatury krvelačnými choutkami své dávné majitelky, je pěkně na kopci, půvabné výhledy do okolí si musíme zasloužit. Poté sjíždíme do obce Višňové, po lehkém občerstvení v místní hospodě pokračujeme přes Vaďovce do Staré Turé. Trasa i dnes vede malebnou krajinou, terén je mírně zvlněný, silnice celkem klidné. Celé čtyři dny nám úžasně přeje počasí, ráno i navečer je sice chlad, přes poledne ale jezdíme nalehko, téměř jako v létě.
Ve Staré Turé dáme kávičku a pokračujeme. Moravské Liskové, Bošáca, Haluzice – všude omrkneme místní zajímavosti – především kostely a původní architekturu. A vesnice se zahušťují, blížíme se k velkému městu - Trenčínu. Adamovské Kochanovce, Kostolná-Záriečie – někdo nám poradil cestu po břehu kanálu – od vody oddělení protipovodňovou hrází, krásně v klidu bez aut... A jsme na mostě přes kanál i Váh, fotíme Trenčianský hrad a vrháme se do hustého provozu pátečního odpoledne. Není to příjemné, ale nezbytné, naším cílem je autobusové nádraží. Nakládáme a frčíme – sprcha, večeře (nebo naopak?), pro vytrvalé i dnes večerní posezení s harmonikou, houslemi, zpěvem – jen s občerstvením je to slabší.
V sobotu do lázní a odpolední prohlídka Trenčína s průvodkyní Natašou
Kola skládáme v Piešťanech a míříme nejprve do lázeňské části. Tak tady by se mně asi líbilo! Vodíme chvíli kola parkem a po kolonádě, ochutnáme místní „smradlavku“ a po břehu Váhu opouštíme město. Cyklotrasa tu vede po hrázi, na luční cestě to trochu hrká, zase tu ale nic nejezdí. Opět zůstáváme trochu vzadu. Po pár kilometrech opouštíme prašnou cestu a jedeme po silnici, provoz tu ale je přijatelný. Těšíme se na hrad Beckov.
V průběhu dopoledne řešíme telefonicky setkání s Natašou, na svou sestřenici nás nakontaktoval Joža. Její pokyn zní – zastavte se v Trenčianských Stankovcích u Jarky a Karola, máte to na plánované trase. Karol za chvíli volá a naviguje nás. V Beckově stíháme pod hradem luxusní dýňovou polévku (Jana a já, co jedli ostatní si už nepamatuju) a dle pokynů Karola za chvíli sedíme na zahradě jejich krásného domu. Kávička, nabízí se i něco ostřejšího – jsme ale cyklisti, tak samozřejmě odmítáme. A společně s nimi pak míříme do Trenčína, kde se připojuje Nataša a nastává zrychlená exkurze. Nataša se projevuje jako správný místní patriot a znalec – Trenčín patří mezi nejstarší slovenská města, své stopy tu zanechali i Římané. Pobyt římských legií nejseverněji od Dunaje dokumentuje nápis z druhého století, který byl objeven při stavbě místního hotelu - bez doprovodu bychom neměli šanci ho vůbec vidět.
Židovská synagoga, pamětní deska místního rodáka Vojtěcha Zamarovského, sousoší místních bojovníků proti uherskému útlaku, morový sloup z 18. století, nádherná vyhlídka na historické centrum města od hradu (potkali jsme tam svatebčany, kteří se houfovali ke společné fotografii a nabídli nám výborné sladkosti :-)). Asi toho bylo ještě víc, Nataša nás protáhla městem a už míříme společně k údajně nejstaršímu poutnímu místu na Slovensku Skalka. Předtím ještě krátká zastávka na místním hřišti, už máme všichni žízeň. Málem jsme se tu stali (minimálně) svědky bitky – po dohraném zápase to mezi domácími i hosty víc než jiskřilo, naštěstí se vášně zklidnily tak rychle, jak vzplanuly, všichni zmizeli v šatnách a my mohli pokračovat. Nedaleko poutního místa se loučíme, Nataša, Jarka a Karol se vrací do města a my míříme do Bolešova.
V neděli ráno se už jen zapakujeme a napjatě čekáme, jaké překvapení nás čeká cestou domů. Protože je to na hranice jen pár kilometrů, zastavujeme se až na Moravě - v Uherském Hradišti, procházíme nedělně vylidněné centrum města, dáme si zase kafe... I tentokrát to byly úžasné čtyři dny, Bohouš v autobuse nastiňuje, co nás čeká za rok. Že bychom se zase připojili?
Fotogalerie: Slovensko 2016
Fotogalrie na Bohoušových stránkách: Slovensko 2016