Zápisník

Jednodenní nebo kratší výlety a vyjížďky na tandemu už sem ani nevkládám. Je to stále stejné nebo podobné. Buď kroužíme "kolem komína", i když i v blízkém okolí se daří najít tu a tam novou cestu či něco zajímavého, nebo se vydáme kousek vlakem na trati Letohrad - Hradec Králové. Je to jedna z mála možností, kde zatím ještě máme s tandemem šanci se přepravit. 

 Asi každý z nás má nějaké tajné přání nebo nesplněný sen. A říká se, že je na místě určitá opatrnost, raději se nikomu příliš nesvěřovat, aby se sen náhodou nevyplnil :-). Něco podobného se stalo i mně. Můj letitý sen se týkal létání. A vznikl vlastně docela jednoduše - neteř Líba má dva syny, ten starší už od dětství fandí létání, a jakmile to bylo jen trochu možné, začal se mu věnovat - nejprve bezmotorovému - působil dokonce v juniorské reprezentaci, teď už kromě toho pilotuje i dvoumístné motorové letadlo a uvažuje, co dál. Viděla jsem krásné video, když někoho "svezl" a moc se mi to líbilo - třeba pohled na vysílač na Ještědu ze vzduchu... 

Pamatujete se na "pleasáckou" chatu na Zdobnici? Starší stavba uprostřed horské louky ve stráni nad Jitřenkou patřila podniku Pleas, který měl v Rychnově provozovnu. Pracovala v ní maminka dvou našich kamarádů, a tak jsme snad už v roce 1972 začali  na chatu s partou občas jezdit na víkendy. Holky autobusem, kluci na motorkách...  Užívali jsme si tam často prvních úniků z rodinných kruhů. Vznikla tak řada nezapomenutelných zážitků a hlášek, dodnes je při pbčasných setkáních rádi opakovaně probíráme.

Že bychom si jednou jeli zavzpomínat přímo na místo činu? Proč ne! 

V roce 2018 při 25. ročníku Podzimních toulek jsme za krásného počasí už v polovině října prošli jižní část Bílých Karpat s nejvyššími vrcholy. Letos, po čtyřech letech, došlo na pokračování trochu severněji. Termín jsme zvolili dřívější, přijíždíme sem ve středu 28. září, na sv. Václava. A počasí? Dle předpovědi se jeví spíš mokré a chladnější, uvidíme, jaká bude skutečnost. Počet tuláků se letos značně snížil, nejedou s námi žádné děti, asi už se toulky přežily a je nejvyšší čas s nimi skončit. Ještě snad příští rok jubilejní 30. ročník.

Už ani nevím, koho z nás dvou a proč napadlo projet na tandemu trasu poblíž řeky Svratky. Ve svých tipech ji mám už minimálně dva roky. Letos se s podobnou akcí trochu "roztrhl pytel", my se plánujeme vydat na trasu koncem léta. Na přelomu srpna a září se jeví ideální předpověď počasí, vyrážíme! Přesto, že nápad je staršího data, akci moc promyšlenou nemáme - jak se dostat na Vysočinu k prameni Svratky? Kolik dní strávíme na cestě, kde budeme spát a jak potom domů? Těch otázek je daleko víc, všechny řešíme během několika málo dnů těsně před odjezdem. Karel narychlo načrtne plánovanou trasu na folii jednotlivých listů z cykloatlasu (aby pak vše i s mapníkem na řidítka nechat doma, ještě, že máme nový tablet s mapami), seženeme ubytování zatím na čtyři noci a v úterý 30. srpna se brzo ráno vydáváme na cestu . 

V sobotu 13. srpna opět nastal čas dálkové cykloakce Turzovka. Na hody tentokrát míří čtyři účastníci, převahu mají tři nadějní mladí cyklisté ze Slovenska - Andrej, Tibor a Luboš. Chybět samozřejmě nemůže Karel, Joža tentokrát dobrovolně zvolil důležitou funkci motorizovaného doprovodu. 

Po řadě let se Karel připojil k "alpské" skupině. Rok co rok už víc než dvacet let tráví část naší party každé prázdniny týden v rakouských Alpách. Mě nechal doma, aby si vysokohorskou turistiku pořádně užil a abych skupinu nebrzdila :-). Tak trochu si s tou myšlenkou pohrával už nějaký čas, rozhodující impuls ale přišel úplně na poslední chvíli, a to od Joži. V pátek v poledne, den před odjezdem, uhodil na organizátorku Zdenu - to mě neříkej, že by se tam Karel někde nevyspal, když máme celý barák pro sebe?!? Stačil jeden telefonát, Karel navečer rychle balí a v sobotu ráno odjíždí. Do auta se vešel k Jožovi a Vlaďce, na pokoj taky - připravili mu tam přistýlku. To měla Vlaďka asi radost! A taky se tam měl s celou partou dobře, denně teplé večeře - děkujeme!

Po delší době jsem opět zatoužila po moři - konkrétně po klidné hladině teplého Jadranu. Před třemi lety jsme s třemi dámami využily nabídku ostravské cestovky Spirit a pobyt v hotelu Adria poblíž Vela Luky na ostrově Korčula se mně osobně velmi líbil - co si to zopakovat? Jenže dámy mají už od zimy jasno, co budou v létě podnikat, že bych zkusila svého vlastního manžela? On totiž, přes svůj pokročilý věk, ještě nikdy u Jadranu nebyl! Ani mi to nedalo moc přemlouvání. Už někdy v lednu objednávám první termín pobytu od poloviny června, abych pak až do odjezdu byla lehce nervní - nebude ještě v moři studená voda? To on nemá rád - vodičku neee!

Pro tandem je to vlastně vzpomínková akce - Slezskou magistrálu (CT 55) jsme z větší části projeli už v roce 2014 - viz článek. Název dnešního povídání je asi trochu zavádějící, zdaleka jsme se na kolech neprojížděli jen po cyklotrase č. 55, která vede z Jeseníku až do Hlučína, ale k nelibosti některých členů naší skvělé cykloparty jsme se od řek (Opavice, Opava i Moravice) občas dost vzdalovali, a to většinou do kopců. Přeci nebudeme jezdit pořád jen tam a zpátky po cyklostezkách kolem řek, že? 

Už od ledna se snažíme občas projet tandem, když se teplota alespoň trochu přibližuje k deseti stupňům. Je to ale jen velmi zřídka a většinou ujedeme stěží dvacet až třicet kilometrů. Ani březen a duben to moc nevylepší. A tak se koncem dubna rozhodneme vydat na delší výlet - potřebujeme prozkoumat oblast vybranou pro letošní toulky. Jak to ale řešit? Pěšky? Rozhodneme se pro variantu "tandem s sebou". Nedávno se totiž chlapi pokusili naložit tandem do Dacie a světe div se - podařilo se! 

Po dvou letech se opět vydáváme na zimní dovolenou s rodinou mladšího syna. V sobotu 26. února se už tradičně setkáváme na obědě v hospodě v Ostružné, v restauraci je herna pro děti, kterou si Vítek i Evička a teď i Anežka už stačili oblíbit. Mě a Karla opět přivezl autobus Praha - Jeseník.